Co jsem slyšel u Macochy.

Jan Evangelista Nečas

Co jsem slyšel u Macochy.
Sešel jsem se u Macochy s hovorným a dobrým dědkem. Vykládal, kdo kdy tam skočil i kdo stal se toho svědkem. Hostinský sám, dlužníka když zhlédnul v jeho skoku ranním – „Teď už máme po penězích!“ hořce sobě vzdychl za ním. Samovrah zas jiný kdysi přišel na kraj se svou milou; jakoby nic na pokraji rozprávku si vedli čilou; vzkočiv, vzal on náběh náhlý – „Karle!“ – za ním zavolala – Karel nic – již z těla jeho kaše krvavá se stala. Nejezchlebem z Vilimovic, spustivším se po provaze, pochován ten člověk dole v písku, štěrku. – Nespal blaze! vyvrhla ho z hrobu voda, 23 smyla krev, jež na něm lpěla; trosek jeho ani hrozná propasť v sobě nestrpěla: porvala je, roznesla je do štěrbin a slují tmavých, že se spustil Pána Boha a že sešel s cest svých pravých. Dědoušek se rozpovídal: S dovolením, milý pane! Myslím si, že svobodné víc táhnou nežli ženy vdané. Macocha zde nepřístupnou pannou byla za svým prahem, až se, smutná, nezavřela před člověkem samovrahem. 24
Básně v knize V srdci naší Moravy:
  1. Našemu Švýcarsku.
  2. Klepáčovem.
  3. Znám taje hlubin nepřístupných lidem
  4. Strmí skály jako sloupy,
  5. Ptej se hloubky, hoď jí kámen, přeruš poklid hrobový –
  6. Vržen kámen do propasti, zaduněla rána –
  7. U Sloupu.
  8. Nad vchodem do jeskyň.
  9. Jsem v labyrintu slují krápníkových.
  10. Kdo vkročí do tmy s průvodcem a svící,
  11. Zkamenělý vodopád! – Čemu zrak se diví,
  12. Macocha a její zkoumatelé
  13. Macocha a její oběti.
  14. Miserere...!
  15. Co jsem slyšel u Macochy.
  16. Na zákoutí hřbitova.
  17. Doslov.