STARÉ ZUBŘÍ.
Pravdivý příběh od Rožnova z roku asi 1532.
Jan Šelenberk z Kosti byl prchlivý pán,
jenž kovkopy trápil a trýznil;
ač rodem již hojný mu statek byl dán,
přec po stříbře lačněl a žíznil.
Dnes na svojím Hradisku vyděšen vstal:
dráb po třetí – po čtvrté – troubí,
by kovkop se úprkem do díla hnal
a pracoval v podzemním hloubí.
Vše marno! – Dráb v komnatu vběhnul a děl,
že z šachet jdou mrakové kouře,
že nedávno večer, když po Bečvě šel,
řeč zaslechnul o náhlé vzpouře.
A po chvíli kdosi zas přinesl zvěst,
řeč hořkou a smutného znění:
„Co pánovo pod zemí, zničeno jest –
a človíčka v osadě není!“
Pan Šelenberk vyskočil, vřela v něm krev;
„Ať osadu plameny zchvátí!“
Však přece se ukrotil hltavý hněv,
pán čekal, až lidé se vrátí.
Ti v Uhersku novou si zřídili ves.
Tot Megyer*) ji Maďaři zvali,
———
*) Uherské gy čte se jako naše ď. Tot = slovanský.
[41]
a v Zubří pak nikdy neštěkl pes,
jen větrové do děr se drali.
Kde stávala osada, vlní se lán,
a v lidu tam pověsť jde stálá,
že Hradisko v soumraku, obrovský pán,
v němž srdce jest tvrdá jen skála.
Kdo člověk, čti bedlivě ve knize knih
slov Kristových velebné znění,
jak milovat bližného káže se v nich –
a nad to nic ve světě není.
42
OBSAH:
Dědouškovy pohádky5
Pohádka o nás7
Hromová rána8
Zlato v hoře11
O Krakonošovi a jeho poledním balvanu13
Pohádka o perníkové chaloupce15
O chudém kováři20
Jan Tunkl z Brníčka25
O třech bílých růžích28
Bruncvíkův meč33
Strakonické dudy35
Hranická propasť37
Babí balvan u Třebíče39
Staré Zubří1441
E: lk+lp; 2002
[43]