STARÉ ZUBŘÍ.

STARÉ ZUBŘÍ. Pravdivý příběh od Rožnova z roku asi 1532.
Jan Šelenberk z Kosti byl prchlivý pán, jenž kovkopy trápil a trýznil; ač rodem již hojný mu statek byl dán, přec po stříbře lačněl a žíznil. Dnes na svojím Hradisku vyděšen vstal: dráb po třetí – po čtvrté – troubí, by kovkop se úprkem do díla hnal a pracoval v podzemním hloubí. Vše marno! – Dráb v komnatu vběhnul a děl, že z šachet jdou mrakové kouře, že nedávno večer, když po Bečvě šel, řeč zaslechnul o náhlé vzpouře. A po chvíli kdosi zas přinesl zvěst, řeč hořkou a smutného znění: „Co pánovo pod zemí, zničeno jest – a človíčka v osadě není!“ Pan Šelenberk vyskočil, vřela v něm krev; „Ať osadu plameny zchvátí!“ Však přece se ukrotil hltavý hněv, pán čekal, až lidé se vrátí. Ti v Uhersku novou si zřídili ves. Tot Megyer*) ji Maďaři zvali, ——— *) Uherské gy čte se jako naše ď. Tot = slovanský. [41] a v Zubří pak nikdy neštěkl pes, jen větrové do děr se drali. Kde stávala osada, vlní se lán, a v lidu tam pověsť jde stálá, že Hradisko v soumraku, obrovský pán, v němž srdce jest tvrdá jen skála. Kdo člověk, čti bedlivě ve knize knih slov Kristových velebné znění, jak milovat bližného káže se v nich – a nad to nic ve světě není. 42 OBSAH:
Dědouškovy pohádky5 Pohádka o nás7 Hromová rána8 Zlato v hoře11 O Krakonošovi a jeho poledním balvanu13 Pohádka o perníkové chaloupce15 O chudém kováři20 Jan Tunkl z Brníčka25 O třech bílých růžích28 Bruncvíkův meč33 Strakonické dudy35 Hranická propasť37 Babí balvan u Třebíče39 Staré Zubří1441
E: lk+lp; 2002 [43]