BRUNCVÍKŮV MEČ.
Kdys v dávných dobách báječných
rek Bruncvík v Čechách žil
a divotvorným mečem svým
se všude proslavil.
S ním nepřítel si netroufal
se postaviti v seč.
„Všem hlavy dolů!“ – volal on,
když tasil břitký meč.
Lev krotký za ním chodíval
jak věrný jeho pes;
však takového něco již
se neuvidí dnes!
Když umřel, sochou zvěčnili
té síly vzácný zjev,
tak pravdivě, že za ním hned
stál věrný jeho lev.
Kam meč se poděl, neznámo;
ví to jen Pánbůh sám.
Jen staré ústní podání
se dochovalo k nám:
Až u nás bude nejhůře,
až muže pojme třas,
pak v krvi, v pláči, v požáru
meč ten se najde zas.
[33]
Sám svatý Václav v ochranu
svou vezme českou zem,
kůň pod ním o meč Bruncvíkův
prý tepne kopytem.
A svatý Václav v nepřátel
dav hustý zaskočí
a Bruncvíkovým nad nimi
si mečem zatočí.
„Všem hlavy dolů!“ provolá
a hned se stane div –
Pak mír zas bude dokola,
klas pozvedne se z niv. – –
Ač mnozí tomu nevěří,
lid svou si vede řeč,
že ve zdi mostu Karlova
je zazděn mocný meč.
Až u nás bude nejhůře,
až muže pojme třas,
že v krvi, pláči, v požáru
meč ten se najde zas!
34