V živobytí – na mou víru –
nešlo by to bez papíru.
Každý žene se teď za cílem,
aby měl vždy černé na bílém.
Pouze milující mají v maníře
psáti na růžovém papíře.
Papír vůbec bílou barvu mívá,
buďto jemný nebo hrubý bývá,
(v čemž se i nám lidem vyrovnává).
Po arších ho kupec rozprodává.
Farář píše na něm listy křestné,
advokáti obžaloby lestné,
tresty žáček neposeda,
pro učence na něm leží věda,
krejčí má z něj míru na kalhoty,
musikanti na něm píší noty.
Na čem by se tiskly noviny?
které ukracují dlouhé hodiny;
na čem romány a básně?
které čtou se ku podivu krásně;
na čem vábných veršů znění?
které slouží cukrlátek k obalení.
Z čeho bychom levné límce měli?
jež se nad košilí černou bělí. –
Jistý papíru druh vlastnosť mívá,
že se do něj tekutina vpívá;
vůbec je to papír hrubý dosti.
Však dle nejnovější zkušenosti
i ten, nad nějž jemnějšího není,
do sebe vssál statisícův jmění,
pak-li s povolením Austrie
hotovili z něho akcie. –
Papír, pokud stačí vědomosti naše,
z hadrové se zhotovuje kaše;
zajdeme-li ale v kupců krámy,
uvidíme papír z režné slámy,
otáčejí ho tam na kornouty.
Za nedlouho snad i na chomouty
bude možno papír potřebovať,
snad i koně papírem se budou kovať.
V Americe – ač to nepodobno k víře –
továrnu už mají na talíře;
ano jsou i papírové džbány
na pivo a vodu udělány
a to sice pod zárukou,
že se nikdy neroztlukou.
Patrně to výhod vydá dosti
v ledakteré domácnosti,
kde teď hrnec křehký prudce skáče
na hlavu manžela – spolupráče.
Komu před věky to vyjevili snové,
že budeme míti střechy papírové?
Ani věštcům nevyšlo to z péra,
že kdys bude papírová éra
a že všemohoucí vládce vesmíru,
peníze, že budou z papíru.