Na dvě míle cesty znají Kovaříka(T6f)
který v kostelecké přádelně již leta(T6f)
topičem je prvním každý o něm říká(T6f)
že to filosof jenž viděl kousek světa(T6f)
a jenž pohotově vždy má dobré rady(T6f)
Proto také často v domku jeho prostém(T6f)
k večeru tak mnohý soused bývá hostem(T6f)
nejednou též z města hoch některý mladý(T6f)
pomoci jenž hledá proti lásky trýzni(T6f)
a tu často zrak se strýčka Kovaříka(T6f)
rozjasní řeč jeho v útěchu pak vyzní(T6f)
Jenom sketa vzdychá naříká a vzlyká(T6f)
ty však jarý chlapče větrům hoď své žaly(T6f)
srdnatým buď mužem zanech planých vzdechů(T6f)
hleď ať se ti oko jasné nezakalí(T6f)
nejmíň slzy sluší junáckému Čechu(T6f)
Nikdo nemůž říct že by kohokoli(T5f)
odejít kdy nechal bez útěchy slova(T6f)
proto každý soused úctu k němu chová(T6f)
proto na dvě míle znám je po okolí(T6f)
Ale kdo by dnes jej viděl v zadumání(T6f)
jak mu starost jakás těžká hlavu sklání(T6f)
sotva by ho poznal poprvé dnes v žití(T6f)
nedovedl snad by strýček poraditi(T6f)
vždyť dnes ani sobě neví rady věru(T6f)
Kovařík dnes doma sedí zařezaně(T6f)
slova jak by vážil tak je skoupý na ně(T6f)
za to častěj upře zraky na svou dceru(T6f)
která v neděli jak u nich starým zvykem(T6f)
do jakés je knihy ponořena celá(T6f)
ve chvilkách těch zdá se jako by mu s čela(T6f)
ztrácely se vrásky které zase mžikem(T6f)
zjeví se jak od ní odvrátí své oči(T6f)
Bětuščině matce paní Kateřině(T6f)
tlusté modlitební knihy leží v klíně(T6f)
od nichž často pohled zvědavý se točí(T6f)
k okénku by z chodců neprošel jí žádný(T6f)
Když pak Bětuška si vyšla na ulici(T6f)
vstal též Kovařík krok jeho těžkopádný(T6f)
ozýval se chvíli tiché ve světnici(T6f)
až pak náhle stanul před pobožnou ženou(T6f)
v Nebeklíč teď celou duší pohrouženou(T6f)
Slyšíš stará jal se zvolna mluvit nyní(T6f)
Víš li jaká starost do hlavy mi sedla(T6f)
A když Kateřina udiveně vzhlédla(T6f)
pokračoval Starost jakou mají jiní(T6f)
otcové když jim už dorůstají děti(T6f)
Ba jak by měl křídla ten čas rychle letí(T6f)
považ Bětušce rok šestnáctý již míjí(T6f)
a tu přece snad už pomýšleti třeba(T6f)
jak by pomohla nám vydělávat chleba(T6f)
A co zamýšlíš s ní se vztyčenou šijí(T6f)
paní Kateřina tázala se muže(T6f)
Cože zamýšlím s ní O to běží právě(T6f)
to jest co se nechce srovnati mi v hlavě(T6f)
Víš že Bětuška je děvče jako růže(T6f)
na růži pak motýl nejraději sedá(T6f)
hleď ta myšlénka mi ani spáti nedá(T6f)
Tvoje oko vidí strašáky hned všude(T6f)
přerušila řeč mu paní Kateřina(T6f)
Myslím si že dcera má je trochu jiná(T6f)
nežli její družky a že vždycky bude(T6f)
pamětliva slov jež starostlivá matka(T6f)
vštípila jí v srdce Abych řekla zkrátka(T6f)
po mém rozumu tak nejlíp uděláme(T6f)
Bětušku li dáme ještě v tomto létě(T6f)
na službu k vídenské staré mojí tetě(T6f)
přijde jako domů přijde mezi známé(T6f)
a pak myslím že jí také neuškodí(T6f)
přiučí li se té němčině tam ještě(T6f)
Kovařík zas jizbou pádným krokem chodí(T6f)
Z toho mračna matko nedočkáš se deště(T6f)
Ve Vídni jsem strávil pět let však mi přes to(T6f)
nepřirostla k srdci vždy mi cizí byla(T6f)
o tom ani zdání nemáš ženo milá(T6f)
osudným jak může býti velké město(T6f)
nezkušené dívce jaké nebezpečí(T6f)
za každým tu téměř krokem číhá na ni(T6f)
sladkým úsměvem a sladčí ještě řečí(T6f)
omámí ji hejsek který neví ani(T6f)
jakou čest má cenu jehož zrak se pase(T6f)
na nevinné tváři která hoří studem(T6f)
hejsek jenž svým druhům zjevně vychloubá se(T6f)
hříchem který spáchal na děvčeti chudém(T6f)
A co s němčinou Tou věru netřeba si(T6f)
lámat hlavu naše dcerka bez němčiny(T6f)
obejde se jistě jako každý jiný(T6f)
Doufám že již nikdy nevrátí se časy(T6f)
každému kdy ševci z naší české Lhoty(T6f)
šel li na zkušenou Vídeň byla cílem(T6f)
zrovna jak by v našem království tom milém(T6f)
nedovedl nikdo řádně ušit boty(T6f)
Také já sám kdysi podobně jsem soudil(T6f)
v mládí drahná léta cizinou jsem bloudil(T6f)
za tím na dlani co leželo mi doma(T6f)
Komu naše Čechy zdají se být malé(T6f)
ať se podívá jen s pánem bohem dále(T6f)
ať však nezapírá nikde svýma rtoma(T6f)
že je synem naší drahé české země(T6f)
Ale kolik najdeš upřímných tak lidí(T6f)
Při myšlénce pouhé krev se bouří ve mně(T6f)
v cizině že Čech se za svůj původ stydí(T6f)
divně překrucuje poctivé své jméno(T6f)
A teď dobře rozvaž ve své mysli ženo(T6f)
jak by ti as bylo až by naše dítě(T6f)
po letech zas přišlo svého do domova(T6f)
jazykem by cizím švandročilo hbitě(T6f)
česká však jen pracně shledávalo slova(T6f)
Jak by ti as bylo až by za večera(T6f)
cizím jazykem se modlila tvá dcera(T6f)
Myslím že by hořem srdce puklo tobě(T6f)
já bych aspoň raděj ležel v chladném hrobě(T6f)
než bych slyšeti měl kterak dítě naše(T6f)
hříchy na své drahé mateřštině páše(T6f)
Muž teď ustal v řeči tvář mu barvu mění(T6f)
rty se pohybují v mocném rozechvění(T6f)
V ticho nastalé jen cvakot hodin spadá(T6f)
Žena chvíli váží řeči manželovy(T6f)
potom hovoru nit navazuje slovy(T6f)
Vidíš příliš černě byla jsem též mladá(T6f)
ale pokud jen se pamatovat mohu(T6f)
mohu říci že jsem chvála pánu bohu(T6f)
hříchu pokušení nikdy nepoznala(T6f)
Jistě mnohem lépe bude pro Bětušku(T6f)
v cizím li kdes městě bude dělat služku(T6f)
nežli aby doma fabričkou se stala(T6f)
nevychovala jsem dceru pro fabriku(T6f)
Kovařík měl trpké slovo na jazyku(T6f)
pro ženu jež často mluví pohrdavě(T6f)
o děvčatech která chodí do továrny(T6f)
že však dcera dvéře otevřela právě(T6f)
ženě věnoval jen ostrý pohled kárný(T6f)
k dceři své pak s těmi obrátil se slovy(T6f)
Zde je Bětuška nuž ať nám sama poví(T6f)
k čemu ve svém srdci nejvíc chuti cítí(T6f)
Usedl a v řeči pokračoval svojí(T6f)
Divné věru je to lidské živobytí(T6f)
k stálému bych skoro přirovnal je boji(T6f)
v němž se lidé věčně o kus chleba perou(T6f)
zbytečně si život ztrpčujíce krátký(T6f)
Divně také pán bůh rozdělil své statky(T6f)
jedněm naložil jich vrchovatou měrou(T6f)
druhým žebráckou dal mošnu do kolébky(T6f)
O těch věcech jsem se napřemýšlel dosti(T6f)
ale nenabyl jsem jiné zkušenosti(T6f)
nežli že je třeba trochu jiné lebky(T6f)
jež by pomysliti mohla na opravu(T6f)
Chudí jsme však proto nestrhnem si hlavu(T6f)
kolébky že naše osud nepostavil(T6f)
do nádherných komnat někam do paláce(T6f)
naším údělem i heslem naším práce(T6f)
Abych tě však dlouhou řečí neunavil(T6f)
před chvilkou jsme s matkou radili se tady(T6f)
jaká práce by se hodila ti asi(T6f)
nemůžem však nijak dobrati se rady(T6f)
Valně od sebe se liší naše hlasy(T6f)
matka chce bys trochu ohlédla se v světě(T6f)
abys do Vídně šla sloužit k její tetě(T6f)
já pak soudím že by v továrně ti zdejší(T6f)
také svědčilo nuž zvol si sama nyní(T6f)
co by z obého ti bylo příjemnější(T6f)
Rozhodnutí dívce malou starost činí(T6f)
takto za chvíli již odpovídá krátkou(T6f)
Vždycky jsem se při tom pomyšlení chvěla(T6f)
že bych se kdy s vámi rozloučiti měla(T6f)
s naší chaloupkou a malou se zahrádkou(T6f)
se vším co mne těší a co tak mám ráda(T6f)
a teď mi ten těžký kámen s prsou padá(T6f)
nevím ani kterak děkovati bohu(T6f)
pod jednou že střechou s vámi zůstat mohu(T6f)
ráda tatíčku chci po vůli vám býti(T6f)
jen když nemusím už z otcovského domu(T6f)
Paní Kateřina chtěla proti tomu(T6f)
právě rozhodný svůj odpor vysloviti(T6f)
muž však předešel ji sám se ujav slova(T6f)
Rád jsem Bětuško že nevzpíráš se práci(T6f)
kterou pohrdají lidé krátkozrací(T6f)
Mozolná je sice ruka dělníkova(T6f)
ale mnohdy čistší nežli ruce jiné(T6f)
měkkounké jež zdobí skvosty velké ceny(T6f)
které bývají tak často zakoupeny(T6f)
za pot jenž se s čela ubožákův řine(T6f)
Měj vždy v uctivosti drsné tvrdé dlaně(T6f)
dělníkův a dělnic i tvé stvrdnou brzy(T6f)
ale netřeba ti styděti se za ně(T6f)
na ty neodváží pošklebek se drzý(T6f)
A teď ještě něco na srdci mi leží(T6f)
Mladá dívčí mysl rozezná jen stěží(T6f)
kdo jest upřímný a kdo se jím jen staví(T6f)
pozlátko pak lesklé za ryzí má zlato(T6f)
klenotem li vzácným je nám přítel pravý(T6f)
jedem nejhorším jest licoměrník za to(T6f)
Tím chci říci jen bys byla opatrná(T6f)
voliti až sobě budeš přítelkyně(T6f)
neboť každá na cti družky tvojí skvrna(T6f)
také tobě by se počítala k vině(T6f)
a to známo přec že ovec velké stádo(T6f)
vedle zdravých také prašivé má rádo(T6f)
Toto kázalo mi srdce tobě říci(T6f)
Tak a zítra se mnou půjdeš do továrny(T6f)
vím že jistě krok tvůj nebude tam marný(T6f)
a že tebe rádi přijmou za dělnici(T6f)
Proto však se nesmíš rmoutit nazve li tě(T6f)
fabričkou zlý jazyk Paní Kateřina(T6f)
při těch slovech sebou trhla křečovitě(T6f)
až se Nebeklíč jí tlustý svezl s klína(T6f)
Bětuška již nemá stanu v jizbě šeré(T6f)
ven ji do zahrádky mocná touha pudí(T6f)
a cit radosti jenž ozval se jí v hrudi(T6f)
jásavou teď písní z hrdla se jí dere(T6f)
Ach co vytrpěla v posledním jen čase(T6f)
o Vídni když pouze matka zmínila se(T6f)
Kolikrát si tady zaplakala skrytě(T6f)
kolikrát už s Bohem květinkám svým dala(T6f)
A teď jak by vodou byla uplavala(T6f)
rázem všecka starost proto jako dítě(T6f)
Bětuška teď volně těká po zahrádce(T6f)
kleká ku květinkám rukama jež svýma(T6f)
zasadila z jara mluví na ně sladce(T6f)
ba i stromy ve svém štěstí obejímá(T6f)
Neslýchaný tovární ten ruch(T5m)
lomoz strojů prach jenž plní vzduch(T5m)
zprvu Bětušku až omámily(T5f)
sotva vešla v dílnu tíseň náhlá(T5f)
sevřela jí prsa hrdlo stáhla(T5f)
Trvalo tak jenom krátkou chvíli(T5f)
po chvilce když od svého se stroje(T5f)
odvážila vznésti oči svoje(T5f)
poznala že její sousedkou tu(T5f)
kovářova Lenka z Dolních Koutů(T5f)
s níž už ze školy je dobře známa(T5f)
V tom už Lenka přistoupila sama(T5f)
podala jí ruku a pak děla(T5f)
Srdečně tě Bětuško tu vítám(T5f)
Nestůněš Jsi trochu bledá čítám(T5f)
že to strachem Však jsem taky celá(T5f)
z počátku se třásla Milá brachu(T5f)
myslila jsem že tady v tom prachu(T5f)
nevydržím dlouho zatím však(T5m)
zvykla jsem mu zvykneš taky tak(T5m)
Chceš li budem spolu chodit z práce(T5f)
Bětuška k ní rázem lásku cítí(T5f)
ruku stiskla jí a řekla krátce(T5f)
Jak jsi hodná Lenko děkuji ti(T5f)
Přátelství tak základ položen(T5m)
Od té doby chodí dívky obě(T5f)
do práce i z práce spolu jen(T5m)
denně pak lnou větší láskou k sobě(T5f)
Veliký vliv Lenka na Bětušku(T5f)
zjednala si záhy třetí léto(T5f)
pracujíc už ve přádelně této(T5f)
o ledačem svoji mladší družku(T5f)
poučiti může v letech těch(T5m)
mohla poznat život dělnic všech(T5m)
ví čí čest a slovo něco platí(T5f)
ví též koho jest se varovati(T5f)
Jednou přišel k stroji Bětuščinu(T5f)
dozorce jenž nad prací tu bděl(T5m)
zadíval se švarnou na dívčinu(T5f)
jaké tu již dávno neviděl(T5m)
pozoroval ňader bujné vlny(T5f)
oblé rameno bok kyprý plný(T5f)
a již dívku kolem krku vzal(T5m)
do ucha cos při tom šeptaje jí(T5f)
Se zlou však se tenkrát potázal(T5m)
za Bětušku starší družka její(T5f)
odbyla tak smělost dozorcovu(T5f)
Předloni co jsem vám řekla juž(T5m)
dnes vám tady opakuji znovu(T5f)
Styďte se Tak nechová se muž(T5m)
jenž má doma hodnou ženu svojí(T5f)
U jiných se děvčat ohlédněte(T5f)
zdali vám snad u nich štěstí zkvete(T5f)
nás však tady nechte na pokoji(T5f)
Zlostí zarděl dozorce se temně(T5f)
bez slova pak zmizel mezi stroji(T5f)
Ten víc nepřijde Již jednou ve mně(T5f)
ničema se zmýlil teď však asi(T5f)
choutka zajde na věčné mu časy(T5f)
Jenom aby se nám nemstil za to(T5f)
Bětuška se k Lence obrátila(T5f)
Nic se neboj těšila ji tato(T5f)
Možná že by rád nás dostal z díla(T5f)
to však se mu nikdy nepodaří(T5f)
dobře znají páni v kanceláři(T5f)
dávno jeho čistou pěknou duši(T5f)
Každý skoro dozorce tu míní(T5f)
dělnice že pouhou otrokyní(T5f)
které němá poddajnost jen sluší(T5f)
na nás pánům ukázati jest(T5m)
my že ještě máme v těle čest(T5m)
Na druhý den starý portýr Vrána(T5f)
oznamoval Bětušce hned z rána(T5f)
aby na večer až půjde domů(T5f)
v kanceláři jistě stavila se(T5f)
Mnoho štěstí dodal vrátný k tomu(T5f)
dívce pak se zdálo že v tom hlase(T5f)
ukrýval se výsměch škodolibý(T5f)
Tušila co na ni asi čeká(T5f)
myslila hned že se velké chyby(T5f)
dopustila Lenka prostořeká(T5f)
a že dozorce se bude mstít(T5m)
Co jí asi mohou páni chtít(T5m)
A proč také nevolají Lenky(T5f)
Neveselý Bětuška má den(T5m)
koná práci jako bez myšlénky(T5f)
zdá se jedna myšlénka že jen(T5m)
plní její celou duši teď(T5m)
že dostane z práce výpověď(T5m)
S Lenkou ten den mluvila jen málo(T5f)
a když večer měla z práce jít(T5m)
lhala ač jí líce nachem plálo(T5f)
ač se tomu vzpíral její cit(T5m)
že jí otec čeká ve strojovně(T5f)
když však Lenka ztratila se v davu(T5f)
smutně k prsům nachýlila hlavu(T5f)
k písárně pak zaměřila rovně(T5f)
Sotva že se octla v kanceláři(T5f)
všecka krev jí rázem prchla z tváří(T5f)
dozorce když zřela také tady(T5f)
Hofmann účetní muž ještě mladý(T5f)
od stolu se neobrátil ani(T5f)
teprve když cosi pošeptal(T5m)
dozorce mu nechal psaní vstal(T5m)
k dívce pokročil zrak upřel na ni(T5f)
a ten zrak mu divným zaplál bleskem(T5f)
Tak jej zmátla krása mladé děvy(T5f)
s celým nebem v oku ještě dětském(T5f)
Že zapomněl na vše snad že neví(T5f)
ani proč ji zavolati dal(T5m)
Dlouho dlouho zpitý zrak se noří(T5f)
ve tvář sličnou jež teď nachem hoří(T5f)
teprv dozorce když zakašlal(T5m)
trhl sebou Hofmann uzardělý(T5f)
ke stolu kde ustal prve v práci(T5f)
pomalu pln rozpaků se vrací(T5f)
dozorci pak odejíti velí(T5f)
Ten se ušklíbl jak satan lstivý(T5f)
a než ještě vyšel z kanceláře(T5f)
před Bětuškou pokorně se tváře(T5f)
k pokloně svá záda v posměch křiví(T5f)
Pomalu se mladý účetní(T5m)
vzpamatoval jeho zrak se zase(T5f)
kochal v mladé dívky vzácné kráse(T5f)
s otázkou pak obrátil se k ní(T5m)
Topiče tys Kovaříka dcera(T5f)
Ano pane Dozorce si včera(T5f)
stěžoval že na paní si hráš(T5m)
poslušnost že jemu odpíráš(T5m)
a že často povinnosti svoje(T5f)
zanedbáváš rci zda pravda to je(T5f)
Bůh mi svědkem že v tom obvinění(T5f)
ani slůvka pravdivého není(T5f)
všecko pomluva a msta je pouhá(T5f)
A proč msta ptal účetní se zdlouha(T5f)
Dívka mlčky oči k zemi klopí(T5f)
Hofmann o krok popošel k ní blíž(T5m)
Že to pomsta dozorce je díš(T5m)
máme li se domakati stopy(T5f)
jež by nás v té věci k cíli vedla(T5f)
nutno abys řekla pravdu celou(T5f)
Plaše dívka k mluvícímu vzhlédla(T5f)
nesměle pak s tváří uzardělou(T5f)
vyprávěla o včerejším dni(T5m)
dozorce jak přitočil se k ní(T5m)
jak ji prudce kolem krku chyt(T5m)
dřív než tomu mohla zabránit(T5m)
a jak Lenka odbyla ho rázně(T5f)
také k tomu přiznala se teď(T5m)
jaký se jí zmocnil pocit bázně(T5f)
že dostane z práce výpověď(T5m)
Usměvavě Hofmann na ni hledí(T5f)
pak se ptá zda doma o tom vědí(T5f)
jaká se jí nehoda tu stala(T5f)
Ani slova dívka zašeptala(T5f)
To bys také zamlčela doma(T5f)
kdybych já tě nyní objal snad(T5m)
ptal se dále chvějícíma rtoma(T5f)
na rámě pak dívce ruku klad(T5m)
O krok dívka ustoupila před ním(T5f)
Účetní však vášně divé hnutí(T5f)
zakrýt sladkým úsměvem se nutí(T5f)
Bojíš se mne Myslíš že jsem jedním(T5f)
z lehkých hejsků jakých v světě dosti(T5f)
Potom dodal hlasem tichým vážným(T5f)
Dovedu si vážiti tvé ctnosti(T5f)
které chci být andělem vždy strážným(T5f)
Teď však čas bys domů vrátila se(T5f)
Dozorce se neboj kdyby zase(T5f)
ublížil ti víš kde přítel tvůj(T5m)
Dobrou noc Bůh tebe opatruj(T5m)
A když Bětuška již na prahu(T5m)
pohledem mu vděčným děkovala(T5f)
ztratil náhle všecku rozvahu(T5m)
objal ji a na ústa jí malá(T5f)
vtiskl dlouhý polibek tak žhavý(T5f)
Vzkřikla dívka jako ptáče kvílí(T5f)
když je v spárech drží krahuj dravý(T5f)
potom napjavši své všecky síly(T5f)
vymkla se a prchla ze dveří(T5m)
Mlčky portýr zavřel vrata za ní(T5f)
a když do jizby se vrátil maní(T5f)
utkvěl zrakem na své neteři(T5m)
malé dívce osmileté as(T5m)
hlavou zavrtěl a v kníry šedé(T5f)
zabručel Ať se mi jak chce vede(T5f)
tebe nedám pánům napospas(T5m)
Po útěku Bětuščině prudkém(T5f)
účetní stál jako přimražen(T5m)
Proč nejednal opatrně jen(T5m)
Teď snad tímto nerozvážným skutkem(T5f)
na vždycky to přerozkošné dítě(T5f)
odpudil si Škoda věčná škoda(T5f)
Kdo však vinen tím Krev není voda(T5f)
než se naděješ už prozradí tě(T5f)
Kovařík byl dávno po večeři(T5f)
Bětuška když oddychujíc ztěžka(T5f)
do nizoučkých vstupovala dveří(T5f)
Na otázku kde tak dlouho mešká(T5f)
odvětila rdíc se při tom celá(T5f)
že kus cesty Lenku provázela(T5f)
Podruhé ať mně tak nespěcháš(T5m)
důrazně svou dceru napomíná(T5f)
starostlivá paní Kateřina(T5f)
vždyť jak oheň horké tváře máš(T5m)
že by od nich sirka chytla lehce(T5f)
Ale tací jste vy lidé mladí(T5f)
žádný starších poslechnouti nechce(T5f)
Nesedej hned moudrý tatík radí(T5f)
Procházej se trochu po světnici(T5f)
Bětušce v tu chvíli bylo v duši(T5f)
jak by měla otci pravdu říci(T5f)
kde že byla proč jí srdce buší(T5f)
proč jí líce takým ohněm planou(T5f)
nemůže dnes otcův pohled snést(T5m)
který ač se sama dívá stranou(T5f)
zdá se jí že na ni upřen jest(T5m)
Byla ráda kukačka když malá(T5f)
na hodinách devět odkukala(T5f)
Bětuška již v komůrce je své(T5m)
ale marně k sobě spánek zve(T5m)
na rtech ohněm polibek ji pálí(T5f)
a kam hlédne všude jak by plály(T5f)
jiskrami dvě velké žhavé oči(T5f)
Marně dívka modlitby si šepce(T5f)
myšlénky se steré honí v lebce(T5f)
všecky však se kolem muže točí(T5f)
jehož rty se na rtech jejích třásly(T5f)
A když příchod jitřenky se blížil(T5f)
a již hvězdy ponenáhlu hasly(T5f)
teprv dívce spánek víčka sklížil(T5f)
V továrně bys hledal změny marně(T5f)
od časného rána do večera(T5f)
četné stroje hrčí jednotvárně(T5f)
nad nimi se míhá paže sterá(T5f)
o práci jež se strojem se dělí(T5f)
kovových těch pracovníků zpěv(T5m)
tlumí hovor pracujících děv(T5m)
že se zdá ti jak by sbor jich celý(T5f)
strojem byl jenž němě koná práci(T5f)
nepřehledná síň se všecka ztrácí(T5f)
v mračnech prachu který vzduchem lítá(T5f)
Jenom s Bětuškou se stala změna(T5f)
veselá dřív usměvavá hbitá(T5f)
smutná teď a stále zamyšlena(T5f)
hlavičku svou rusou k ňadrům kloní(T5f)
Marně Lenka starostlivá o ni(T5f)
po příčinách změny té se pídí(T5f)
tuší sic že její srdce asi(T5f)
o své právo na lásku se hlásí(T5f)
ale kdože byl by z mladých lidí(T5f)
cílem její touhy marně hádá(T5f)
o Bětušky každém kroku ví(T5m)
také ví že s hochy právě ráda(T5f)
přítelkyně její nemluví(T5m)
Pouze dozorce to tajno není(T5f)
na dívčině srdéčku co hlodá(T5f)
proto často drzý zrak svůj vbodá(T5f)
v její líčko až se zarumění(T5f)
potom ušklíbne se jako ďas(T5m)
Bětuška se chudák vzpomínání(T5f)
na Hofmanna živou mocí brání(T5f)
ale darmo vždycky znova zas(T5m)
myšlénka již zahnala té chvíle(T5f)
v mysl se jí vtírá zarputile(T5f)
Ó jak by se hněvala naň ráda(T5f)
Jak byl smělým k ní jej v duchu kárá(T5f)
Marno vše hněv mizí jako pára(T5f)
za něj láska v srdce se jí vkrádá(T5f)
Tři dni účetního neviděla(T5f)
krátké tři dni pro ni věčnost celá(T5f)
Dříve vídala jej častěji(T5m)
téměř vždycky šla li z práce domů(T5f)
a teď tři již dlouhé dni jsou tomu(T5f)
co ho nezří Vyhýbá se jí(T5m)
Či snad stůně Nedej Bože milý(T5f)
Divný jakýs nevýslovný strach(T5m)
sevřel prsa jí a hrdlo stáh(T5m)
oči se jí slzou zakalily(T5f)
maně k srdci bušícímu sáhla(T5f)
Bála se ho a přec po něm práhla(T5f)
Přišla sobota a dělnic dav(T5m)
před písárnou čekal na výplatu(T5f)
Ve směsici různovlasých hlav(T5m)
v pestré směsi loktušek a šatů(T5f)
topičovu poznáš rusovlásku(T5f)
jako pozná oko tvoje z jara(T5f)
v mladé trávě skromnou sedmikrásku(T5f)
Z daleka ji Kulhánková stará(T5f)
která slouží pánům z kanceláře(T5f)
zočila a hned se těsně za ní(T5f)
postavila sáhla do kapsáře(T5f)
Bětušce pak tajně jakés psaní(T5f)
tisknouc v ruku chtěla couvnout zase(T5f)
Polekaná dívka ohledla se(T5f)
když však zřela starou Kulhánkovou(T5f)
jejíž oči jen se usmívaly(T5f)
zarděla se a již lístek malý(T5f)
rychle zmizel pod zástěrkou novou(T5f)
Paní Kateřina při večeři(T5f)
nemohla se vynadivit dceři(T5f)
kde jen vzala tolik veselosti(T5f)
vždyť pak věru za posledních dní(T5m)
nebylo již ani řeči s ní(T5m)
a dnes řečí má i smíchu dosti(T5f)
Muž jí podal vysvětlení záhy(T5f)
Inu je to přec jen pocit blahý(T5f)
když má člověk hodné zdárné děti(T5f)
dnes ti mohu matko pověděti(T5f)
Bětušce jak naší štěstí svědčí(T5f)
v továrně je teprve čas krátký(T5f)
a již za čtrnáct dní o dvě zlatky(T5f)
bude mzdu mít ode dneška větší(T5f)
nežli mnohá jež tam léta tráví(T5f)
Od účetního jenž u nás včera(T5f)
ve strojovně byl mám tyto zprávy(T5f)
Kdyby tušil proč že jeho dcera(T5f)
veselá tak mluvná usměvavá(T5f)
Kdyby zřel ji kterak ve chvíli tu(T5f)
na komoře při kahánku kmitu(T5f)
nad lístek se kloní její hlava(T5f)
který dříve za ňadry byl skryt(T5m)
Páchne sic ten lístek němčinou(T5m)
ale mocný z něho sálá cit(T5m)
který rázem dívku nevinnou(T5m)
opojil vždyť účetní v něm mladý(T5f)
klenotem svým drahým jmenuje ji(T5f)
který mu je světa nad poklady(T5f)
po němž prý však vzdychá v beznaději(T5f)
ach vždyť teprv nyní plně cítí(T5f)
kterak byl k ní nevýslovně smělý(T5f)
může li mu jenom odpustiti(T5f)
Kdyby věděla jak toho želí(T5f)
jak to všecku mysl jeho kruší(T5f)
kolikrát už odprosil ji v duši(T5f)
nemohla by se naň hněvat ani(T5f)
Jediné má nyní pouze přání(T5f)
aby sama ústa její malá(T5f)
odpuštění jemu zvěstovala(T5f)
proto v posled vyzývá ji list(T5m)
aby na důkaz že v srdce její(T5f)
nevkradla se k němu nenávist(T5m)
zítra večer přišla do alejí(T5f)
které přímo od továrny vedou(T5f)
k zámečku v němž byty úředníků(T5f)
Dívce přeletěl nach tváří bledou(T5f)
a již tiskla ke žhavému rtíku(T5f)
lístek od toho jenž v jejím nitru(T5f)
vzbudil city nepoznané dříve(T5f)
Tu noc opět pozdě teprv k jitru(T5f)
k dívce sny se snesly konejšivé(T5f)
Příroda se k dnešní neděli(T5m)
vyšňořila svými šperky všemi(T5f)
pěvců pernatých sbor veselý(T5m)
dávno ze snů sladkých vzbudil zemi(T5f)
jež si ve své bujné vonné vlasy(T5f)
drahocenných perel šňůry vplítá(T5f)
a když v slunci vidí svoje krásy(T5f)
usmívá se mocnou slastí zpita(T5f)
a jak dychne všecko vůkol voní(T5f)
starý dub jenž probudil se právě(T5f)
po očku jen toužně šilhá po ní(T5f)
větříček jenž dosud ležel v trávě(T5f)
vida jeho roztoužený hled(T5m)
křídly zatřepal a dal se v let(T5m)
na kraj lesa kde se k bříze bílé(T5f)
přitočil a cos jí pošeptal(T5m)
sousedka to zvěděla též chvíle(T5f)
a již v brzku celý les se dal(T5m)
do smíchu že dub se láskou trápí(T5f)
stráň i skála háj i širá niva(T5f)
přísný bor i říčka skotačivá(T5f)
vše se směje vše se v slunci stápí(T5f)
Bětuška den protrávila celý(T5f)
na zahrádce kde se kvítkům svým(T5m)
které nejlépe jí rozuměly(T5f)
svěřovala se svým tajemstvím(T5m)
Kam dnes hledne všude lásku tuší(T5f)
o ní motýl sní jenž na keři(T5m)
usadil se pro ni hašteří(T5m)
dvé se pěnkav na vysoké hruši(T5f)
láskou moucha bzučí v přeletu(T5m)
láska dýše všude ze květů(T5m)
z růže jako z chudé sedmikrásky(T5f)
ba i vánek šeptá její zkazky(T5f)
Večerní se k zemi snáší chlad(T5m)
na kraj ztichlý jenž už leží v stíně(T5f)
ale dosud pln je sladkých vnad(T5m)
Mocná touha v srdci Bětuščině(T5f)
ozvala se Zadními teď vrátky(T5f)
vykradla se dívka ze zahrádky(T5f)
k továrně se dala bezděky(T5m)
odlehlými kvapí uličkami(T5f)
kde jí lidé nejméně jsou známi(T5f)
a hle teď už stojí u řeky(T5m)
za níž park jí přívětivě kyne(T5f)
Toužně její zraky zaletěly(T5f)
za řeku kde aleje se tměly(T5f)
nejedno kde skryto loubí stinné(T5f)
v jednom snad jí Hofmann očekává(T5f)
Myšlénka ta krev jí hnala v líce(T5f)
že až se jí zatočila hlava(T5f)
Jak je šťastna Nepřeje si více(T5f)
nežli aby muži milenému(T5f)
v náruč mohla klesnout říci jemu(T5f)
jak si váží ho jak má jej ráda(T5f)
kterak na něj myslí dnem i nocí(T5f)
jak i ve snu v duši se jí vkrádá(T5f)
A již jakous tajnou hnána mocí(T5f)
na most vkročila však v téže chvíli(T5f)
stanula Cos ptalo se jí ví li(T5f)
proč as Hofmann do parku ji zve(T5m)
Má li rád ji jak v svém listě píše(T5f)
proč že sám jí nevyhledá spíše(T5f)
Či snad stydí za city se své(T5m)
A již jako by tím byla jista(T5f)
zachvěla se ruku k srdci tiskla(T5f)
bušícímu z oka slza tryskla(T5f)
smutně dívka od toho se místa(T5f)
milenci kde v náruč klesnout chtěla(T5f)
volným krokem domů navracela(T5f)
Marně Lenka kovářova(T4f)
pokusy dnes mnohé činí(T4f)
k řeči přimět přítelkyni(T4f)
Bětuška dnes ani slova(T4f)
neslyší cos jiného jí(T4f)
plní mysl ach vždyť skrývá(T4f)
zase pod zástěrkou svojí(T4f)
lístek jehož slova tklivá(T4f)
neustále v sluch jí zvoní(T4f)
Hofmann jí v tom píše listě(T4f)
nadarmo jak toužil po ní(T4f)
čekal prý že přijde jistě(T4f)
myslilť bloud že první žena(T4f)
ku které svou přilnul duší(T4f)
srdcem je mu nakloněna(T4f)
Jak se zklamal Sotva tuší(T4f)
Bětuška jak těžkou ranou(T4f)
duši jeho rozervanou(T4f)
zranila Co dál mu zbude(T4f)
Z městečka kde mu tak záhy(T4f)
zvadl lásky kvítek drahý(T4f)
odejde však vždy a všude(T4f)
rád si bude vzpomínati(T4f)
na chvilku kdy vášní zmámen(T4f)
kyprých jejích rtíků plamen(T4f)
cítil na svém retu pláti(T4f)
Má mne rád v svém nitru skrytě(T4f)
zajásalo šťastné dítě(T4f)
a v tu chvíli zdálo se jí(T4f)
jakoby těch strojů řad(T4m)
hovořil k ní veseleji(T4f)
volal jásal Má tě rád(T4m)
Neklamal se Hofmann dosti záhy(T5f)
došel cíle zoufalým svým listem(T5f)
Lahodný byl večer letní vlahý(T5f)
komárů rej ve vzduchu již čistém(T5f)
ustával jen s polí která voní(T5f)
zněla cvrčků píseň monotonní(T5f)
Letní večer klidu sladká chvíle(T5f)
poslední kdy krůpěj potu stírá(T5f)
člověk s čela po skončeném díle(T5f)
dokořán svá okna otevírá(T5f)
a vzduch svěží plným douškem pije(T5f)
vlahý večer chvilka milujících(T5f)
kterým oheň v srdci plá i v lících(T5f)
chvilka z které sálá poesie(T5f)
něha touha láska smyslnost(T5m)
Přes dřevěný starý sešlý most(T5m)
který k parku továrnímu vede(T5f)
postava se kmitla mladé ženy(T5f)
dveřmi které zpola otevřeny(T5f)
proklouzla jen šaty její bledé(T5f)
míhají se chvilku v hustém šeru(T5f)
víc a víc se zraku ztrácejí(T5m)
až zanikly v dlouhé aleji(T5m)
Brzy sličnou topičovu dceru(T5f)
v temném svůdném loubí jasmínovém(T5f)
pevně Hofmann držel v objetí(T5m)
každým polibkem lhal každým slovem(T5f)
lásku nevinnému dítěti(T5m)
bez vlády jež v náruč jemu padlo(T5f)
poupě zlomené jež zvolna vadlo(T5f)
Časem v houští probouzel se hmyz(T5m)
tlumený když a přec pronikavý(T5f)
ston se v loubí ozval řekl bys(T5m)
že tam jestřáb holubičku dáví(T5f)
Byla hluboká noc tichá tmavá(T5f)
Bětuška když z parku vyšla zas(T5m)
chůze její těžká vrávoravá(T5f)
zcuchaný a rozpoutaný vlas(T5m)
změnily ji že bys v ní teď stíží(T5f)
topičovu dceru poznal hezkou(T5f)
Jako přízrak jako stín se plíží(T5f)
podél řeky vinoucí se stezkou(T5f)
nedbá že jí rosa šaty třísní(T5f)
ba snad ani neslyší jak vřele(T5f)
slavík v houštině kdes osamělé(T5f)
milostnou se rozklokotal písní(T5f)
že až nitro zachvívá se v hloubi(T5f)
co jí život co jí celý svět(T5m)
před chvilkou když v jasmínovém loubí(T5f)
opadal jí nevinnosti květ(T5m)
Doma matka vítala ji slovy(T5f)
Kdyby tě tak dítě tatík zřel(T5m)
Štěstí že dnes noční službu měl(T5m)
běda ti však jestliže se doví(T5f)
žes tak dlouho toulala se venku(T5f)
Bětuška se mlčky ve přístěnku(T5f)
ztratila Sen brzy lokty svými(T5f)
objal dívku k smrti unavenou(T5f)
barvami jí líčil růžovými(T5f)
že je šťastnou Hofmannovou ženou(T5f)
v drahého že muže kadeřích(T5m)
probírá se a že sedí v oné(T5f)
besídce zas jasmínové vonné(T5f)
v níž ji schvátil lásky sladký hřích(T5m)
Od té doby topičova dcera(T5f)
když měl noční službu otec její(T5f)
zabloudila často za večera(T5f)
k továrnímu parku do alejí(T5f)
Aby pak se Lenky kovářovy(T5f)
zbavila jež prohledla by jistě(T5f)
brzy její poměr k Hofmannovi(T5f)
dána práce na jiném jí místě(T5f)
v motárně kde lepší vzduch též vane(T5f)
Paní Kateřina již se ani(T5f)
chvíle dočkat nemůže kdy stane(T5f)
Bětuška se účetního paní(T5f)
A že se jí stane pevně věří(T5f)
však si vždycky myslila že kyne(T5f)
lepší osud její hezké dceři(T5f)
z nejedné li dělnice již jiné(T5f)
dáma bohatá a vznešená se(T5f)
mohla státi proč by toto štěstí(T5f)
nemohlo též její dceři zkvésti(T5f)
jíž se málokterá rovná v kráse(T5f)
Manželu však paní Kateřina(T5f)
dosud tají lásku Bětuščinu(T5f)
bojí se ho toho podivína(T5f)
aby nerozvážného se činu(T5f)
nedopustil Nikdy nedal mnoho(T5f)
na tu panskou přízeň Kovařík(T5m)
a tak by se jistě strhl křik(T5m)
kdyby snad se nepřipraven toho(T5f)
dověděl že jeho dcera milá(T5f)
panským slibům lehce uvěřila(T5f)
Což to bude překvapení pěkné(T5f)
až mu Hofmann o Bětušku řekne(T5f)
Kovařík už od nějaké doby(T5f)
pozoruje jakoby se z dáli(T5f)
jeho domku známí vyhýbali(T5f)
proč se asi přátelé naň zlobí(T5f)
Však i v továrně se teď mu zdává(T5f)
jak by mezi jeho přáteli(T5m)
mnozí na něj cize hleděli(T5m)
Až ho z toho někdy bolí hlava(T5f)
co se marně o tom napřemýšlí(T5f)
jaká příčina té náhlé změny(T5f)
Proč dnes ráno do práce když přišli(T5f)
jeho druzi byli jako pěny(T5f)
Sotva že mu dali pozdravení(T5f)
Co jen mají proti němu as(T5m)
On si aspoň viny vědom není(T5f)
Vespolek li mluví tlumí hlas(T5m)
úkosem též některý se z nich(T5m)
časem po něm ohlédne a vždycky(T5f)
je mu jak by z pohledů těch lidský(T5f)
hněv se šklebil naň a syčel smích(T5m)
Když šel z práce pozdě při měsíčku(T5f)
z myšlének jej vyrušila slova(T5f)
Dej vám Pán Bůh dobrý večer strýčku(T5f)
Vztyčil se hle stará Kulhánková(T5f)
stojí před ním její ústa křivá(T5f)
k nejsladčímu úsměvu se strojí(T5f)
Oč že se vám strýčku v hlavě rojí(T5f)
myšlének dnes houfy Tak to bývá(T5f)
když má člověk hezkou dcerušku(T5m)
Nerozumím co tím říci chcete(T5f)
Ale nic Jen že svou Bětušku(T5m)
pod čepeček brzy dostanete(T5f)
Inu jenom co je pravda svatá(T5f)
z účetního bude dobrý zeť(T5m)
Ale jářku strýčku čas už chvátá(T5f)
Bětuška pak denně roste teď(T5m)
ať nemáte před svatbami křtiny(T5f)
V hrdlo babo jedovatá lžeš(T5m)
vzkřikl Kovařík a pěstí též(T5m)
pohrozil jí Bože trojjediný(T5f)
ulekla se babka couvajíc(T5m)
Pro pravdu přec nejčastěji zle je(T5f)
A vy strýčku opravdu jste nic(T5m)
netušil co s Bětuškou se děje(T5f)
Takový muž okoukaný v světě(T5f)
že by se dal dcerou ošidit(T5m)
Nu co škodí budete přec mít(T5m)
jako z cukru hezounkého zetě(T5f)
Ale jak jsem řekla už je čas(T5m)
aby je pan páter svázal štolou(T5f)
Odpusťte mně jestliže jsem vás(T5m)
nechtíc pravdou zarmoutila holou(T5f)
Kovařík však neslyšel jí juž(T5m)
Ulekla se paní Kateřina(T5f)
kterak dobrácký vždy její muž(T5m)
změněn přišel dnes tvář jeho siná(T5f)
čelo jak by rádlo rozbrázdilo(T5f)
z očí blesk mu časem šlehl krátký(T5f)
bystré oko Bětuščiny matky(T5f)
poznalo hned kolik uhodilo(T5f)
Ve světnici dusné ticho chvíli(T5f)
před bouří jak ve přírodě bývá(T5f)
Dutým hlasem ze kterého divá(T5f)
bolest beznaděj a hoře kvílí(T5f)
ptal se topič pravda li co děla(T5f)
Kulhánková Žena rozechvělá(T5f)
přikývnutím přisvědčila němě(T5f)
Kuplířko Že nosí tebe země(T5f)
vzkřikl Kovařík a na stůl pěstí(T5f)
udeřil až okno zařinčelo(T5f)
Těžké mraky které bouři věstí(T5f)
v okamžiku pokryly mu čelo(T5f)
v oko se mu uložil stín vzdoru(T5f)
Světlo vzal a vyšel na komoru(T5f)
kde je lůžko Bětuščino prosté(T5f)
Krev mu v žilách vře hněv jeho roste(T5f)
zdá se mu že nejlíp ukončiti(T5f)
pádnou ranou všecku hanbu muku(T5f)
a již skokem k Bětušce se řítí(T5f)
svírá pěst už zdvihá k ráně ruku(T5f)
Chcete něco drahý tatíčku(T5m)
procitnuvši děvče zašeptalo(T5f)
slza se mu třásla na víčku(T5m)
Bůh ví co se Kovaříku stalo(T5f)
že mu náhle paže klesla chabě(T5f)
hlas že změkl mu a chvěl se slabě(T5f)
k vyhýbavé když se odpovědi(T5f)
vzchopil posléz Chtěl jsem vědět jen(T5m)
spíš li když ti do komůrky hledí(T5f)
měsíček teď však jsem spokojen(T5m)
Spi jen dále do dne dlouho ještě(T5f)
Dobrou noc tatíčku Dobře spěte(T5f)
Dlouhá noc když starost mysl hněte(T5f)
divý bol když srdce svírá v kleště(T5f)
do hlavy když krev se hrne valem(T5f)
v úzkosti a strachu neskonalém(T5f)
když se zdá ti jako by ti chtěl(T5m)
na hlavu strop spadnout každou chvíli(T5f)
div že člověk hrůzou nesešílí(T5f)
Takovou noc Kovařík dnes měl(T5m)
Po probdělé noci časně ráno(T5f)
ještě za tmy Kovařík je v práci(T5f)
chvílemi se mdlobou zapotácí(T5f)
čelo vráskami jež rozoráno(T5f)
občas tvrdou dlaní přejede si(T5f)
jakby z těžkého sna jenž jej děsí(T5f)
probouzel se právě Nyní ví(T5m)
proč že přátelé naň záští měli(T5f)
také se jim ani nediví(T5m)
ó té hanby jakou na rod celý(T5f)
nešťastné to dítě jeho pýcha(T5f)
uvalilo lehkou myslí svou(T5m)
Kovařík dnes u svých kotlů dvou(T5m)
zachvěje se často vzdychne zticha(T5f)
často také dnes krom obyčeje(T5f)
na prostranství před kotelnu spěje(T5f)
odkud dobře vidět k zámečku(T5m)
Zas tu stojí s vytřeštěným okem(T5f)
jako člověk jenž má horečku(T5m)
Hle teď sebou trhl a již skokem(T5f)
zmizel za dveřmi jež přivřel tiše(T5f)
a jen skulinou jich sotva dýše(T5f)
k blízké cestě upíral své hledy(T5f)
Za chvíli ten na nějž číhal tady(T5f)
kráčel kolem účetní to mladý(T5f)
Je dnes jaksi nevyspalý bledý(T5f)
chvilkami jej také trápí kašel(T5f)
Jaký div Byl včera za nevěstou(T5f)
a noc téměř celou strávil cestou(T5f)
Sotva Hofmann do pisárny zašel(T5f)
v patách byl mu otec Bětuščin(T5m)
Mladý muž jenž zapomněl už zpola(T5f)
na Bětušku i svůj mrzký čin(T5m)
ulekl se tak že tmavá kola(T5f)
dělala se jemu před očima(T5f)
a tak na celém se třásl těle(T5f)
jakoby jím lomcovala zima(T5f)
Topič jindy pokorný dnes směle(T5f)
do očí mu hleděl delší dobu(T5f)
potom jal se mluvit dutým hlasem(T5f)
hlubokým jak vycházel by z hrobu(T5f)
Víte pane účetní proč já sem(T5f)
přicházím Ach vždyť mne přece znáte(T5f)
Otec jsem té hezké Bětušky(T5m)
vedle níž jste kladl tolikráte(T5f)
hlavu na měkkounké podušky(T5m)
otec děcka jsem jež vy jste řečí(T5f)
omámil a zkazil Robátko(T5m)
které spatří světlo za krátko(T5m)
v matky životě již nyní svědčí(T5f)
jaký hřích jste spáchal na ubohé(T5f)
Proto přicházím dnes bychom spolu(T5f)
účtovali Velikému bolu(T5f)
topič podlehl a slzy mnohé(T5f)
polily mu líce osmáhlá(T5m)
Hofmann dříve bez vlády a síly(T5f)
nabýval zas ducha znenáhla(T5m)
a když hořké slzy udusily(T5f)
další slova Bětuščinu otci(T5f)
pohrdlivě ohrnul svůj ret(T5m)
Vida vida kterak vy jste krotcí(T5f)
Nebojte se zaplatím vám hned(T5m)
Z kapsy vyňal ku pokladně klíče(T5f)
otevřel ji a pak před topiče(T5f)
na stůl hrstku stříbrňáků hodil(T5f)
Slušný to snad vaší dceři podíl(T5f)
Kovařík se zachvěl jako mrazem(T5f)
stříbrňáky rukou smetl na zem(T5f)
až se do všech koutů rozběhly(T5m)
z temných očí zlověstné mu blesky(T5f)
jako z mraků černých vyšlehly(T5m)
Peníze Ó pane dělník český(T5f)
prodá jen svou práci ne svou čest(T5m)
Rány již jste zadal dceři mojí(T5f)
bídné vaše stříbro nezahojí(T5f)
Při tom sevřel křečovitě pěst(T5m)
Hofmann vztekem zasípal jak had(T5m)
Hleďme na tu pyšnou luzu nahou(T5f)
Nechceš chlape nestydatý snad(T5m)
abych tu tvou holubičku drahou(T5f)
od oltáře vedl naposled(T5m)
Stříbro li ti dosti dobrým není(T5f)
kliď se odtud V mocném rozčilení(T5f)
slova neschopen a k smrti bled(T5m)
Kovařík byl skokem u Hofmanna(T5f)
napřáhl naň ruku ale rána(T5f)
nedopadla účetní se hbitě(T5f)
vyhnul jí a prchal okamžitě(T5f)
z kanceláře mezi přadleny(T5m)
Topič jako zubr zraněný(T5m)
v patách za ním ha teď mezi stroji(T5f)
dohonil ho Nastal zápas krutý(T5f)
jehož svědkem zástup nepohnutý(T5f)
dělnic jež se vydechnouti bojí(T5f)
Krutý zápas Šílenců se dvé(T5m)
v těsném klubku na podlaze svíjí(T5f)
druhu druh šat divě s těla rve(T5m)
hlavy jejich o dlaždice bijí(T5f)
Nastojte teď mezi zápasící(T5f)
prodrala se dívka bledých lící(T5f)
Bětuška Zjev její nenadálý(T5f)
roztrhl je na okamžik malý(T5f)
Však už Hofmann jemuž uvolnily(T5f)
na chvilku se paže ze vší síly(T5f)
soka v prsa udeřil ten vzad(T5m)
zavrávoral hlavou na stroj pad(T5m)
v tom již zachvěl dílnou výkřik děv(T5m)
zoufalý to hrozný zřely zjev(T5m)
řemen jenž se na hřídelích smýká(T5f)
zachytil v tu chvíli Kovaříka(T5f)
vynesl jej bleskem k stropu dílny(T5f)
rána o strop nový výkřik silný(T5f)
a již chuďas děsně zohavený(T5f)
s roztříštěnou lebkou letí k zemi(T5f)
Zatřásl ten obraz dělnicemi(T5f)
na chvíli že jak by přimraženy(T5f)
stanuly však v příštím okamžiku(T5f)
v zmatku pláči zoufalém a křiku(T5f)
hlavním východem i postranními(T5f)
tlačily se Hofmann mezi nimi(T5f)
Za krátko se dílna vyprázdnila(T5f)
Bětuška jen s mrtvolou tam zbyla(T5f)
Třetího dne nesli Kovaříka k hrobu(T6f)
V prosté černé rakvi leží vedle děda(T6f)
malá jeho vnučka růžička jak bledá(T6f)
po dědově smrti za krátkou jež dobu(T6f)
mrtvá přišla na svět na továrním dvoře(T6f)
Za rakví se vedle topičovy ženy(T6f)
dělníkův a dělnic vlní celé moře(T6f)
v továrně dnes mrtvo stroje jako pěny(T6f)
Dávno odešel kněz starý se hřbitova(T6f)
odešla i chudá po topiči vdova(T6f)
dávno rakev čerstvou zasypána hlinou(T6f)
ale dělníků tu zástup dosud stojí(T6f)
tiše jako vojsko připravené k boji(T6f)
K jednomu teď místu všech se zraky šinou(T6f)
Na hrobní se kámen mladá žena staví(T6f)
kovářova Lenka nad čerstvým teď rovem(T6f)
ujímá se řeči nehledaným slovem(T6f)
bezúhonný život nebožtíkův slaví(T6f)
jak byl poctivým a vytrvalým v práci(T6f)
jak byl upřímným a obětavým Čechem(T6f)
česká vlast že syna dobrého v něm ztrácí(T6f)
Každý poslouchá ji s utajeným dechem(T6f)
nejeden též slzu stírá tvrdou dlaní(T6f)
Když pak Lenka štkáním prorvanými slovy(T6f)
dotekla se hrozné smrti topičovy(T6f)
ze zástupu kdosi zvolal z nenadání(T6f)
Účetní ho zabil Pojďme na Hofmanna(T6f)
Osudným tím slovem bouře rozpoutána(T6f)
jako do moře když vichr divý duje(T6f)
dělníků tak zástup hlučí vyhrožuje(T6f)
ten se hněvem rdí tvář toho vášní bledá(T6f)
hrozivě též mnohá pěst se nyní zvedá(T6f)
na konec pak pláč a hrozby proklínání(T6f)
vše se slilo v heslo Vzhůru na zámeček(T6f)
V tomto hluku nikdo nevšiml si ani(T6f)
kterak se hřbitova dozorce se Křeček(T6f)
týž jenž z hloubi duše nenáviděl Lenku(T6f)
tiše vykradl a teprv když byl venku(T6f)
do běhu se dal a ku přádelně mířil(T6f)
Na hřbitově zatím tvořily se řady(T6f)
žen i mužů hluk vždy víc a více vířil(T6f)
Náhle dav se ztišil stařec šedobradý(T6f)
postavil se v čelo Lenka vedle něho(T6f)
a již hnul se zástup s místa posvátného(T6f)
rozvíjel se zvolna obrovitým hadem(T6f)
Cestou čety řidly mnohému se hlavou(T6f)
kmitla myšlénka že nejde cestou pravou(T6f)
a že snad už zítra děti jeho hladem(T6f)
budou plakati když plán se nepodaří(T6f)
jiný na otce si na matičku chudou(T6f)
ve chvíli tu vzpomněl ubožáci staří(T6f)
kterak ve starostech čekati ho budou(T6f)
nehoda li se mu stane při výpravě(T6f)
jiný v duchu viděl děvče své jež právě(T6f)
jako jindy jde mu vstříc však tenkrát marně(T6f)
Malý jenom hlouček došel ku továrně(T6f)
Pomátlo je trochu že jim starý Vrána(T6f)
otevřel dřív ještě nežli zaklepali(T6f)
první tuto jisté překážky se báli(T6f)
a hle dokořán jim otevřena brána(T6f)
Vešli na nádvoří Divně netušeně(T6f)
nejednomu srdce zabušilo v těle(T6f)
vždyť se před prací tu scházívali denně(T6f)
a dnes tudy táhnou jako nepřátelé(T6f)
Mnohý dělník svého přenáhlení želí(T6f)
zpět však nelze již čest dále jíti velí(T6f)
Před jejich se zraky stromů ze zeleni(T6f)
vynořilo vlídné sídlo úředníků(T6f)
několik jen krokův a již zaraženi(T6f)
stanuli v tvář tváří svému továrníku(T6f)
jenž jim kyne aby přikročili blíže(T6f)
ale jak by v zem jim byly vrostly nohy(T6f)
všichni stojí studem zardívá se mnohý(T6f)
jazyky všem divné jakés pouto víže(T6f)
Chvíli trvalo než odpověď se čísi(T6f)
na otázku vlídnou čeho žádají si(T6f)
z hloučku ozvala My jdeme k Hofmannovi(T6f)
Ať se ukáže a veřejně nám poví(T6f)
topiče proč zabil V nastalém zas tichu(T6f)
špatnou češtinou jež mnohé nutká k smíchu(T6f)
továrník se ujal slova k odpovědi(T6f)
lituje že nelze vydat účetního(T6f)
neboť zmizel prý kam nebesa jen vědí(T6f)
však prý spravedlnost všude dohoní ho(T6f)
v další řeči pilné dělníky si chvále(T6f)
přáteli jen svými nazývá je stále(T6f)
při tom výstrahu jim dává před buřiči(T6f)
kteří mezi lidem dělnickým se nyní(T6f)
objevují zhusta o bezpráví křičí(T6f)
které dělníkům prý továrníci činí(T6f)
zvýšeným pak silným podotýká hlasem(T6f)
že prý také ženy posledním se časem(T6f)
v nekalém tom díle živě súčastnily(T6f)
na konec pak doufá přátelé že milí(T6f)
nepohrdnou malou večeří jež pro ně(T6f)
v dolní hospodě dnes bude přichystána(T6f)
Bůh rač zachovat nám dlouho milostpána(T6f)
zvolal kdos a brzy hluboko se kloně(T6f)
a zas do výšky své čapky vyhazuje(T6f)
celý hlouček jásal Sláva milostpánu(T6f)
Nejvíce své tváře při tom nafukuje(T6f)
Křeček dozorce jenž tamto od altánu(T6f)
k jásotu dal heslo Dříve usměvavá(T6f)
továrníka tvář teď hledí pohrdavě(T6f)
za hloučkem jenž z parku vytrácí se právě(T6f)
a v němž mnohý ještě z dálky čapkou mává(T6f)
Darmo Lenka prosí darmo zapřísahá(T6f)
aby svojí cti jež nade vše je drahá(T6f)
neprodávali snad za sklenici piva(T6f)
v hluku zástupu jenž jásá teď a zpívá(T6f)
zanikají slova plamenná a vřelá(T6f)
nadarmo se snaží aby otevřela(T6f)
v poslední jim chvíli oči zaslepené(T6f)
darmo čeká že se lid ten rozpomene(T6f)
na slib nebožtíku slavně učiněný(T6f)
jeho smrt že pomstí Nevázaným smíchem(T6f)
lid jí odpovídá že by bylo hříchem(T6f)
poslouchati déle kázání té ženy(T6f)
v hospodě když čeká občerstvení na ně(T6f)
Zarděly se Lence temně líc i skráně(T6f)
zmlkla její ústa třesoucí se hněvem(T6f)
S výskotem a křikem bohopustým řevem(T6f)
hrstka mladých lidí mávajících holí(T6f)
do hospody hnala za plné se stoly(T6f)
aby špetku cti jež v těle ještě zbyla(T6f)
udusila v dýmu v pivě utopila(T6f)
Za Hofmannem jak by zavřela se voda(T6f)
v Kostelci naň lidé zapomněli brzy(T6f)
nikdo v městečku proň neuronil slzy(T6f)
nikdo nevzdychl si že ho odtud škoda(T6f)
Lenka pro své smělé pobuřlivé řeči(T6f)
na několik dní je do vězení dána(T6f)
na vždy zavřena pak tovární jí brána(T6f)
můž li z čeho míti Křeček radost větší(T6f)
A což Bětuška a paní Kateřina(T6f)
Dívky ubohé se vysílené tělo(T6f)
mezi životem a smrtí potácelo(T6f)
nejednou se zdálo že již uhasíná(T6f)
nezlomená však jen ochromená síla(T6f)
posléz nad nemocí přece zvítězila(T6f)
Paní Kateřina na svá stará leta(T6f)
chatku prodala a z rodného se místa(T6f)
s dcerou svojí na vždy odstěhovat chystá(T6f)
do Vídně kam zvát ji nepřestává teta(T6f)
Těžko Bětuška se loučí s rodným místem(T6f)
kde se jako děcko bezstarostně kladla(T6f)
na lůžko kde v srdci nezkušeném čistém(T6f)
první láska se jí rozvila a svadla(T6f)
Uzří li je zase V smutné beznaději(T6f)
hořkým pláčem oči rudnou do krvava(T6f)
Jedna myšlénka jen útěchu jí dává(T6f)
cizina že aspoň nezná hanby její(T6f)