Poslední švec.
U postele láhvičky a prášky,
na čele pot velký jako hrášky.
49
Tak tu vidím ležeť ševce Šídlo,
jemuž nechutná už žádné jídlo.
Pán bůh popřej jemu v nebi stánku!
Zde na zem sedal na verpánku,
na něm šil a pil a zíval.
Ve všem, chudák, smůlu míval;
ba někdy i ve úkropu
pozoroval tmavou její stopu.
Potěhem on u patřičné míře
pasoval své kluky na rytíře.
Teď tu hyne. Slyšte jen, jak heká;
smrt už na tu jeho duši čeká.
Nebude víc dobrou kůži voliť,
přestal, chudák, pevné dratve smoliť.
Jakmile on sejde z toho světa,
po dobrých už botách bude veta.
A co stálého nám dá ta příští doba?
Boty budou samý lak a zdoba,
kterouž krvavě my budem platiť.
Pak i kramflek bude možno ztratiť;
kůže počne pukať jako skály,
časem pro to přestanou i bály,
neboť ten, kdo jemnou botku nosí,
50
po prvním by tanci zůstal bosý.
On však, to byl řemeslník jiný,
pro pevnosť a vytrvalosť činný.
Kdy as po něm vydaří se druhý?
Ach, už bledne! – Už je celý tuhý!
Zalkej, matko země, ve hlubinách,
větrem rozekvil se po dolinách!
K zemi snášejte se mraků sbory
aby smutkem halily se hory.
Ptactvo, zanech veselého zpěvu.
Hochu, opusť milovanou děvu,
abys toho k hrobu doprovodil,
v jehož práci k muzikám jsi chodil.
Nechať všecko volá v jednom chvění:
„Již ho není! Běda! Již ho není!“
My pak, jak se na křesťany sluší,
modleme se za tu jeho duši.
Nechať opěván je každým pěvcem,
bylť on posledním a dobrým ševcem!
51
Obsah.
Strana:
1. O darování3
2. O zívání7
3. O důležitosti papíru9
4. O vodě12
5. O jednom moderním Kocourkově15
6. Z pamětní knihy města Kocour-
kova I, II, III19
7. Na třešních22
8. Na námluvách24
9. Dvě žádosti27
10. Dvoje tovaryšstvo28
11. Náhlá zpověď30
12. Kletba otcova 33
13. 300036
14. Žid v hospodě37
15. Není nad chytrosť39
16. Jenom zdvořile41
17. Recept proti věřitelům42
18. Ďáblův nápad43
19. Pohřební řeč nad upečenou husou47
20. Poslední švec49
E: lk+lp; 2002
[52]