Poslední švec.

Poslední švec.
U postele láhvičky a prášky, na čele pot velký jako hrášky. 49 Tak tu vidím ležeť ševce Šídlo, jemuž nechutná už žádné jídlo. Pán bůh popřej jemu v nebi stánku! Zde na zem sedal na verpánku, na něm šil a pil a zíval. Ve všem, chudák, smůlu míval; ba někdy i ve úkropu pozoroval tmavou její stopu. Potěhem on u patřičné míře pasoval své kluky na rytíře. Teď tu hyne. Slyšte jen, jak heká; smrt už na tu jeho duši čeká. Nebude víc dobrou kůži voliť, přestal, chudák, pevné dratve smoliť. Jakmile on sejde z toho světa, po dobrých už botách bude veta. A co stálého nám dá ta příští doba? Boty budou samý lak a zdoba, kterouž krvavě my budem platiť. Pak i kramflek bude možno ztratiť; kůže počne pukať jako skály, časem pro to přestanou i bály, neboť ten, kdo jemnou botku nosí, 50 po prvním by tanci zůstal bosý. On však, to byl řemeslník jiný, pro pevnosť a vytrvalosť činný. Kdy as po něm vydaří se druhý? Ach, už bledne! – Už je celý tuhý! Zalkej, matko země, ve hlubinách, větrem rozekvil se po dolinách! K zemi snášejte se mraků sbory aby smutkem halily se hory. Ptactvo, zanech veselého zpěvu. Hochu, opusť milovanou děvu, abys toho k hrobu doprovodil, v jehož práci k muzikám jsi chodil. Nechať všecko volá v jednom chvění: „Již ho není! Běda! Již ho není!“ My pak, jak se na křesťany sluší, modleme se za tu jeho duši. Nechať opěván je každým pěvcem, bylť on posledním a dobrým ševcem! 51 Obsah. Strana: 1. O darování3 2. O zívání7 3. O důležitosti papíru9 4. O vodě12 5. O jednom moderním Kocourkově15 6. Z pamětní knihy města Kocour- kova I, II, III19 7. Na třešních22 8. Na námluvách24 9. Dvě žádosti27 10. Dvoje tovaryšstvo28 11. Náhlá zpověď30 12. Kletba otcova 33 13. 300036 14. Žid v hospodě37 15. Není nad chytrosť39 16. Jenom zdvořile41 17. Recept proti věřitelům42 18. Ďáblův nápad43 19. Pohřební řeč nad upečenou husou47 20. Poslední švec49
E: lk+lp; 2002 [52]