Na třešních.

Jan Evangelista Nečas

Na třešních.
Jednou šli dva hoši spěšní kolem stromů plných třešní; dostali chuť na ně velkou, ale měli kapsu mělkou. Starší praví: „Milý brachu! zkusíme to beze strachu; máme sic jen zlatý v celku, ale napálíme selku.“ Na ta slova bez prodlení vstupovali do stavení. Selka právě prádlo prala, zdvořile je přivítala, jak to bývá v řeči prosté: „Co nám nesou vzácní hosté?” Odpovídá jí hoch smělý: „Právě jsme se dověděli, že vy třešně prodáváte. Nuže, zač nám jednu dáte?“ Selka vece: „V našem statku za strom dostáváme zlatku.“ 22 Hoši strom si vykázati dali, selce zlatku za něj odevzdali. Jeden zůstal, druhý v malé chvíli ze sousedství nesl sekeru a píly. Oba hned se k tomu měli, jakby skáceti tu třešni chtěli. Selka, jak to uviděla, všecky třešně dáť jim chtěla, co jich roste na tom stromě a co má jich natrháno v domě, aby jenom třešně nekáceli, řkouc jim: „Copak byste z toho měli?“ Také zlatku vrátila jim spěšně. Hoši tedy otrhali třešně, a když najedli se, jak se patří, zmizeli jak ve hlubině kapři. 23
Básně v knize Žertovné deklamace 2:
  1. O darování.
  2. O zívání.
  3. O důležitosti papíru.
  4. O vodě.
  5. O jednom moderním Kocourkově.
  6. Z pamětní knihy města Kocourkova.
  7. Na třešních.
  8. Na námluvách.
  9. Dvě žádosti.
  10. Dvoje tovaryšstvo.
  11. Náhlá zpověď.
  12. Kletba otcova.
  13. 3000
  14. Žid v hospodě.
  15. Není nad chytrosť.
  16. Jenom zdvořile.
  17. Recept proti věřitelům
  18. Ďáblův nápad.
  19. Pohřební řeč nad upečenou husou.
  20. Poslední švec.