O jednom
moderním Kocourkově.
Kocourkov je město mezi všemi
neposlední – kryto křidlicemi.
Viděti tam na každinkém štítu
komín, barometr apetytu,
pod nímž pekou koláče a dorty.
Komíny jsou vůbec trojí sorty:
barvy bílé, červené a černé.
Tyto pak ty nedoměrné
výhody do sebe mají,
že už více nesčernají. –
Lidi zámožné i tříče bídy
možno rozhrnouti ve dvě třídy:
svobodné a ženaté,
hubené a tělnaté.
Do některé z této řady
patří města lesk a vnady:
t. j. slečny, kraje krása,
u nichž každé srdce jásá.
Jejich zrak, toť blaha magacíny,
15
jejich tváře sklady na karmíny,
jejich ústa – podle knihy jedné –
jsou prý naplněné ouly medné,
a jich úsměv hřeje, jako pára lázní.
Jaký potom div, že mládenci se blázní,
již jak motýlové přeletaví
chvilku zde a chvilku tam se baví.
Kdo z nich u některé srdce ztratí,
pernikáři za duplikát platí. –
V Kocourkově takto hospodaří:
nejvíc oves, brambory se daří.
Tyto poslední se v tuto dobu
pěstují též ku výrobě škrobu.
Mimořádně roste tam i zelí,
z čehož odvozuji zvyk ten smělý,
že tak mnohý svoji milenku
mívá jenom malou chvílenku,
neboť jiný přes ploty a meze
bez ohledu do zelí mu leze. –
Řemesla, jež pěstují se tady,
nejsou v celku jiná nežli všady.
Avšak dvojí větev industrie,
kterou toto slavné město žije,
16
zastoupena jesti více:
jsou to boty a střevíce
budující fabrikanti
a kořalky liferanti. –
Ku rozkvětu všeho průmyslu
přišel představený k výmyslu,
aby ze všech končin kramáře
viděl časem přijeť na káře.
Zavedl on trhy k tomu cíli.
Pán Bůh žehnej jeho zbožné píli!
neboť mnohý, na trhu kdo byl,
v Kocourkově hodně utržil:
někdo peněz, jiný trochu bití –
jinak nechodí to v živobytí. –
Školu, jakou v jiných městech mají,
v Kocourkově cizí neshledají;
o učitele je nejen u nás pouze,
nýbrž také v Kocourkově nouze.
Na štěstí tam poznali tu pravdu holou,
zkušenosť že nejlepší je školou;
proto musí záhy zkoušeť děcko
hlad a žízeň, zimu, horko, všecko;
17
musí pásti husy, kozy, krávy,
aby v světě domohlo se slávy. –
V život společenský pustíme-li zraky,
shledáme, že je tam dualismus taky;
nedá prý se mysliť obec spořádaná,
aby v občanstvu nebyla dvojí strana.
Dualismus ten – a kdož to neví? –
také v piva kvalitě se jeví:
Dobré pivo stojí v oposici
proti vládě v sklepě panující,
kteráž stále vzpor ten potlačuje
a nám špatný nápoj oktroyuje.
To však není jenom v Kocourkově.
Pánové! já za to stojím v slově,
(ač jen neradi se k tomu známe)
že se Kocourkovským podobáme.
18