O vodě.

Jan Evangelista Nečas

O voděvodě.
Voda arci všem je známa ne méně než režná sláma. Tím však ještě dokázáno není, že je vyloučena z přednášení. Pravě naopak. Věc důležitá tuze ráda zalichotí mladé Muse a s tou tedy ve shodě mluvit budu o vodě. Mimo prádlo, koupání a mytí slouží voda ponejvíce k pití; při čemž ale třeba rozeznávať, jsme-li povinni plat za ni dávať, jak to bohužel až často bývá, když ji lejou do vína a piva. Je to vody charakterním tahem, že v ní rozpouští se všecko šmahem, zvláště v barvené – a div to není – zmizelo už mnohé, značné jmění. Člověk, k vodě obrativ pět smyslů, užívá jí hojně ve průmyslu. 12 Voda s hůry nebo z dola točí velká, mlýnská kola. Na poštách ty všelijaké káry odstranila vlivem letné páry. Ba, jak denní zprávy dokazují, vody lid i za svět dopravují, neboť komu voda do bot tekla, skočí v proud a je u brány pekla. Takto obyčejně dopravují řeky. V Anglicku však přede věky bratr králův – na mou víru – topen byl v malvazíru. Pohříchu, že poskytují dějiny takového utopení příklad jediný. Pak je – a to není k ocenění – voda hlavním živlem ve umění. Poesie, první toho rodu, za předmět si rádáráda bere vodu; ne snad, že by ruce veršorobné na pivečko zřídka měli drobné, nýbrž jedině a pouze pro to, že to pěvcův svaté motto: 13 ceniť slzu ve děvině oku víc, nežli světy ve široku. Co by básníkům as napadlo? kdyby neměli to vodní zrcadlo, v němžto hvězdy rendezvous svá mají, v němžto vodníci se probíhají, a kam rusaličky lepolící lákávají srdce milostící. U čeho by dívky sobě naříkaly? Kde by lásku milenci si přisáhali? Konečně pak – a to mnoho platí – jakou deklamací, milí zlatí, bych Vás této chvíle mořil, kdyby nebyl pán Bůh vodu stvořil? 14