Na námluvách. Rozlámaly se jim saně,dali dělať zprávu na ně.Od koláře zmrzlou cestoudo mlýna šli za nevěstou:strýček Kos a ženich Chládek,skoro ještě holobrádek.Oba pozdravili zbožně.Mladý zčervenal jak žhavé rožně,načež zůstal hezky ztichaa strýc mluvil za ženicha.Počal vypravovať všecko,jak byl ženich vychován co děcko,jak rodiče za něj dbali,by jej v bázni boží vychovali,jak jej dali na řemeslo,co by mnoho zisku neslo,neslo.Konečně pak, k oženěníže mu dají hezké jmění.Mlynář mrkal na mlynářku,mlynářka na dceru Mářku;myslíce si: „To je terno!24Bude-li jen jeho srdce věrno?“Ženské hostí k oslaveníhned se daly do vařenídobré kávy ze smetany;točily se na vše strany;dusily pět holoubátek,jakoby byl velký svátek. –Když se blížil večer tmavý,strýček mlynářovi praví,cestou že se zlomily jim saněa že k ránu čekať mají na ně.V mlýně tomu rádi byli.Dlouho všichni hovořili,až pak hostem v jízbě menší,která na dvůr hraničila zvenčí,měkkounce se rozestlalo,aby se to dobře spalo:Hosté radostí si ruce mnuli,pak se vedle dveří zuli. –Mohlo to as před půl nocí býti,tu počali psi až hrozno výti;jako vzteklí tloukli do dveří.Mlynář vstal a hostem nevěří,nijak mu to nejde do hlavy,25proč psi dnes tak vyjí, ohavy.Snad že náhlé nebezpečí větří?Proto pozor! Ať se každý šetří!Snad to zbojníci jsou vychytralí,již si za záminku sňatek vzali?!Možná, že nás chtějí přepadnouti v noci.„VzhůruVzhůru, chaso! Ať je možno zmoci!“Takto zvolav, mlynář hned se strojil,chasu svoji ku obraně zbrojil;u dveří tam po celou noc bděli,přísný pozor na všecinko měli.Ráno pak se věci vyjasnily,proč psi v noci předivoce vyli:vedle dveří stály – já to vím –boty namazané sádlem psím.26