Ďáblův nápad. Ďábel na zemi má mnoho bratří,k nimž i mnoho velkých pánů patří.Vyšel tedy z pekel čmoudu43na širokou země hroudu,aby zvěděl od nich, kde co dýše,a jak šíří se ta jeho říše.Po čichu ho vedla cestado jednoho sídelního města. –Černá noc svět obaluje stínem;město však je osvětleno plynem.Ďábel, uviděv to, zbledne:„I toť je tu jako ve dne!Což invence lidí vzteklánapodobiť chce i plamen pekla?!Ďábel sám je mistrem vynálezů!Však já pomstu na hlavy vám svezu!“To řka ďábel, ve padoušství zdárný,ubíral se přímo do plynárny,kdežto – šatu jeho díka –považovali ho za dělníka.Neslýchanou obmýšleje vzpouru,vyhledal si ďábel hlavní rouru,s kterou byly všecky jiné v styku.V okamžikupohnul ventilem. Ó, jaká moc!Celé město kleslo v čirou noc.44Hlučný výkřik zazní po ulici.Ti, kdo sobě nesli po opici,na zem padají jak muchy.Strašpytlové vidí samé duchy.Zloděj, který stlal si k spaní slámu,do zlatníkova se žene krámu.Stráže bezpečnosti temnem tapá,náhle vrazí do silného chlapa;tento rozpřáhne se pádnou pěstía tak volnou cestu sobě klestí.V divadle milostnou scénu hráli.Diváci se z plna hrdla smáli.Přízemí a lože, vše je přeplněnoa vše rázem ve tmu ponořeno.V tom tu slyšeť: „Hoří! Hoří!“Začne rachot, jak když strop se boří.V chvatu, skrku, rázu, boduvše se dere ku východu.Klobouky se v žvance mění;jde to nad vše pomyšlení.Kdo u hezké holky seděl,stále u ní zůstať hleděl;45aby uchránil ji bolných strků,chtěl ji obejmouti kolem krku,políbil – Co ďábel nechce míti?Musil to as ňáký řezník býti,že tak za ty zdořilůstkyporouchal mu slabé kůstky. –Milek, kterýž po tmě sem tam šuká,v noci nejradš na okénka ťuká,stál tu hnedle pohotově;přitočil se k jedné vdově,kteráž na souseda brala,anať by se ráda vdala.Milek jí do ucha bzučí:„Padněte mu do náručí!“Ona uposlechne. Ďas to zkazí,vdova čelem do pilíře vrazí.Líp pochodil Milek usměvavýv bále, kde se jará mládež baví.Popis o tom nemohu zde zmoci,ponechávám to pod pláštěm noci.Avšak běda! Jaká to zas metla!46Ďábel pustil jasné zdroje světla!A tak, co se ve tmách noci dělo,náhle zrakům všech se rozevřelo.***Minul týden, minul měsíc celý.Manželé moc mrzutostí měli;mnoho lásky tehda za své vzalo,málo děvčat v roce tom se vdalo,neboť v paměti všem příhoda ta tkvěla.Ba i po měsících mnohá připomnělamatce, kteráž při tom hrůzou žasla,noc tu a ta světla, která zhasla.