O darování.

Jan Evangelista Nečas

O darování.
Ačkoli se to teď zřídka stává, že se něco zcela zdarma dává, může se to někdy státi přec. Posviťme si tedy na tu věc. Darování taková je smlouva, v níž se někdo ze štědroty zouvá, aby obul svolující osobu. Darování různou mívá podobu: Předně: Slibujem-li něco dáti dáme to notářovi – psáti. Nebylo by tedy darem, kdybych ve záchvatu jarém řekl dívce: „Máš mé srdce míti, hodlám si tě za manželku vzíti!“ neb – ač bych jí srdce svoje dal – ji bych celou v náhradu si vzal; 3 třeba za nic nestála a byla vdovou, má přec šaty, cenu majetkovou, o čemž nabude se důkaz zdárný, projdou-li skrz dvéře zastavárny. – Druhým druhém darování jesti přímé daru dání čili neúplatná tradice. Kdybych, vyňav krejcar z krabice, do ruky jej podal žebrákovi, nemusím s tím běžeť k notářovi. – Třetí způsob darování možno zřídiť bez meškání převedením práva na jiného. Kdyby obrat štěstí mého dal mně dědiť jmění na sta, a já řekl: „Bratře, basta! ať ti za mě vydají to páni, mohlo by to býti darování. – Čtvrtý způsob obdaření zakládá se v odpuštění. Kdybych já měl ňákou dušinku a té odpustil bych hubinku, o nižto jsem dlouho želal, (což bych ale neudělal) 4 vzchází otázka tu, milí páni, jest-li by to bylo darování? Já bych promíjel to ze štědrosti, ona svolila by z ochotnosti; třeba tedy zkoumať věc tu novou, má-li hubička též cenu majetkovou. Já bych soudil, že ji míti musí. Kdo se zamiluje, ten to zkusí. Ať již v zemi, kde se révy stáčí, neb v té, která bují do bodláčí, všude mladí muži přisáhali, že by za hubičku všecko dali: zlato, trůny, hvězdy, nebe, konečně i sami sebe, což má ovšem cenu mnohem menší; avšak i tím majetek se ztenčí, nebo žena od hlavy až do paty muži velké dělá útraty. – Z vykonaného již darování není dovoleno odvolání, neboť se to příčí větě práva. Výminkou se na vůli to dává dárci; šmahem jen pro nevděk hrubý, 5 třeba, když mu vyraženy zuby a on zaved proto soudní kroky; částečně, a to jen za úroky, může dárce žádať od té dobydoby, kdy se, chuďas, dostal do chudoby. Kdybych já byl taký Kubíček a dal slečně 300 hubiček a pak přišel na mizinu, mohu vznésti žádosť na dívčinu, by mně, leč by sama nouzi měla, 6 % z té sumy vyplácela. – Odvolati mohou i osoby třetí, věřitelů tkne se to a dětí, když by darováním přišli zkrátka. – Tím je takměř vyčerpána látka. Pronáším jen ještě skromné přání o nějaké malé darování, ať již od pánů neb paniček. Nezamítnu ani hubiček; ale nemusí to každý viděť. Slečny, které by se chtěly styděť, prosím, aby pro pochoutku daly mně je třeba v koutku. 6