EUCHARISTIA.
V klášterní kapli klečel jsem,
a ticho svaté modlilo se za mne,
i věčné světlo bdělým paprskem
jak jazyk chvělo se, tak výmluvné a plamné.
A náhle chor se oživil
tak tichounce jak mlžným krokem duchů:
to bílých mnišek zástup byl,
jich žalm se s varhanami rozzpíval v mém sluchu:
Jak po studnici laň, tak práhla duše má:
Aj přilétla jako pták občerstvit se v zřídla Tvá.
Miláčku můj, touha mne po Tobě vyvolala z práce.
Zda nesmutníš v samotě, přicházím Tebe ptát se.
Já slyšela jsem klepání Tvé do našich bran:
Aj přicházím otevřít Tobě dokořán.
Pojď, Pastýři dobrý, pojď na nivy srdce mého:
Popásej myšlénky mé a chraň je zlého!
Pas všecky lilije v zahradě mojich dnů;
A rozzpívej ji celou písní Svojich rtů!
Otci i Synu i Duchu svatému buď sláva:
Před věky zkvetla a po věky neustává!
23
A odešly. Sám klečel jsem,
jen ticho svaté modlilo se za mne
a věčná lampa bdělým světélkem
dál zpívala své žalmy plamné...
1895.
24