EUCHARISTIA.

Karel Dostál-Lutinov

EUCHARISTIA.
V klášterní kapli klečel jsem, a ticho svaté modlilo se za mne, i věčné světlo bdělým paprskem jak jazyk chvělo se, tak výmluvné a plamné. A náhle chor se oživil tak tichounce jak mlžným krokem duchů: to bílých mnišek zástup byl, jich žalm se s varhanami rozzpíval v mém sluchu: Jak po studnici laň, tak práhla duše má: Aj přilétla jako pták občerstvit se v zřídla Tvá. Miláčku můj, touha mne po Tobě vyvolala z práce. Zda nesmutníš v samotě, přicházím Tebe ptát se. Já slyšela jsem klepání Tvé do našich bran: Aj přicházím otevřít Tobě dokořán. Pojď, Pastýři dobrý, pojď na nivy srdce mého: Popásej myšlénky mé a chraň je zlého! Pas všecky lilije v zahradě mojich dnů; A rozzpívej ji celou písní Svojich rtů! Otci i Synu i Duchu svatému buď sláva: Před věky zkvetla a po věky neustává! 23 A odešly. Sám klečel jsem, jen ticho svaté modlilo se za mne a věčná lampa bdělým světélkem dál zpívala své žalmy plamné... 1895. 24