BONAPART NEPOKOJNÝ.

Karel Dostál-Lutinov

BONAPART NEPOKOJNÝ. Zpívá se naivně jako „Husička divoká.“
„Bonapart nepokojný velký milovník vojny, celý svět podmámit chtěl, nebylo to možný.“ Když už měl světa půl, na papeže cupnul, aby mu popustil hned královskou svoji hůl. Než bych já vám, pane král, Petrovo království dal, radši bych svůj starý věk v žaláři dokonal. Bonapart si huknul, na stařečka dupnul: Nedáš-li po dobrotě, ucítíš moji hůl! Pius odpověděl, aby se rozpomněl, Církve že nerozboří. Starý Bůh neumřel! 71 Co je mně do Boha! Bláznův to mátoha! Bláznům jenom uškodí, císařům nemoha. Když tato slova zlá papežem nepohla, Bonapart v pouta ho jal, odvez’ do Fontembla. Smály se ženštiny, smály se noviny, a v žaláři zaplakal stařeček nevinný. Neplačte, stařečku, počkejte chvilečku, Pán Bůh peče oplatky pro každou ovečku! Jak Lipsko začlo hrát Bonapartu na kabát, husí brk musil hned vzít, na oslí kůži psát: Já císař Bonapart už jsem dnes na capart, vzdávám se své koruny a všechněch vojsk a vart. Potom byl pamětliv, že je Bůh ještě živ, ale už mu štěstí tak nezkvetlo jako dřív. 72 Ja, kdo sní papeže, v žaludku ho řeže, nenajde spíš pokoje až pod drnem leže. Ostrove Heleny, vzdálený, zelený, lev umírá na tobě do srdce střelený. 73