MARCHE FUNÉBRE.

Karel Dostál-Lutinov

MARCHE FUNÉBRE. Melodramatický průvod k Beethovenovi.
l.
Duch k tělu.

Nuž s bohem buď, ty chráme můj, ty zlatá číše, z které pil jsem zář sluneční a modrý vzduch! Tělo k duchu.
Nuž, s bohem buď, ty bože můj, ty svatá jiskro, kterou žil jsem a kolébkou byl hvězdných tuch!
II.
Duše.

Ó s bohem buď! OÓ s bohem buď! A ještě jedno políbení – tak vášnivé a horoucí – a už nám žádné spásy není – už čísi ruka mohoucí mě trhá z tvojích žil a cev, mě táhne v kraj, kde ciza jsem, už pode mnou se ztrácí zem a tajných duchů dálný zpěv se snáší snivým ohlasem. 42
III.
U brány.

Tluku na bránu, ráz a ráz... „Svatý jest Bůh, jenž stvořil nás!“ Tak Serafů zní jásavý hlas a já, duch, stojím sám a sám a s pláčem těla vzpomínám. Tluku na bránu, ráz a ráz... „Věčný jest Bůh, jenž blaží nás!“ tak Cherubů zní jásavý hlas – a já k očistci kráčím sám a s pláčem těla vzpomínám a s touhou k zemi pohlídám...
IV.
Duch.

Nuž s bohem buď, ty chráme můj, ty zlatá číše, z které pil jsem zář sluneční a žití ruch a hudbu světů rozzpívanou! Tělo.
Nuž, s bohem buď, ty bože můj, ty svatá jiskro, kterou žil jsem a kolébkou byl hvězdných tuch! Nuž s bohem buď a na shledanou! 43