K BOHU.

K BOHU. (Palmový háj u Babylonu. Uprostřed hájů civí kovová modla Molochova. Hájem čpí dusivý čmoud ze spáleného dítka, jež dohořelo v náručí modly. Pohanský dav rozchází se, jen matka v němém bolu křečovitě objímá studené nohy boha.)
Už světlo žáru domřelo a dozněl píšťal ryk, dunění tympan dohřmělo, dochroptěl matky vzlyk; už dotančili derviši a noc všech nocí nejtišší plášť rozhodila v mžik. Lid do města se rozešel, sám ostal starý Mag. Duch jeho hořkou žlučí mřel a v čele tměl se mrak: – „O vyjdi, hvězdo čekaná nad černou říší satana!“ – a k nebi upřel zrak. Tam stála hvězda na hvězdě, smích, bleskot, výskot, jas – však nade všechny líbezně plá jedna, plna krás, a mžiká, volá, kyne blíž: „Pojď za mnou, pojď, a uvidíš a blažen budeš v ráz!“ 7 Tu vpluly stíny kamelů: Dva muži s družinou. Kam táhnete to z Babelu? Za hvězdou jedinou! Hle, jak se chví a zvoní v sluch, že zrozen král a zrozen Bůh! Tam naše kroky jdou. I táhli pouští pospolu dál v kraje neznámé, žalm jejich toužil v hlaholu: My Boha hledáme! A v hyen vytí, řvaní Ivů za odpověď z jich jasá rtů: My Boha hledáme! A marně palma oazy je volá v sytý stín, zrak děv je marně provází a svádí v luzný klín – jim jediné jen oko plá, to oko hvězdy, které lká: Je zrozen Boží Syn! Už Sion ve své otroctví je vítá, do svých krás – „My slyšeli už proroctví, nač, Herode, ten kvas? My stání nikde nemáme, my jenom Boha hledáme, a Bůh zas hledá nás!“ 8 Dál hvězdný vůdce chvátal, dál, a magové šli s ním, a když jas hvězdy zhasínal, tu slunce vyšlo jim! I skládali mu dary své... ó svatí, zlatí králové, kdo vás byl šťastnějším? 9