PŘÍTELI.

PŘÍTELI.
Dnes, Drahý, vím, čím byl jsi mojí pouti, teď, kdy jsi s bohem dal mi na rozcestí. Můj stožár skácen jest – kam nyní plouti? Můj kompas ztracen – kudy v kraje štěstí? Ó blažený, kdos našel velkou duši a věrnou láskou přikoval ji k sobě – pak nechť se moře do útrob až vzruší, ty jako Petr po jeho jdeš zlobě. Když srdce tvé se za bludičkou plaší a ulétá za zpěvem ochechulí – on brejle pravdy k oku tvému vznáší a na svou hruď jak na stožár tě tulí. Když kárá tě – ó políbni ho v líci, tvá vada třískou mu ve vlastním oku! A když se na moc vrháš v příboj hřmící, on životem svým podchytá tě v skoku! Když ve tvém srdci ideál se vznítí, on první jest, kdo chápe jej a vítá, a jiskra nadšení mu v oku věrném svítí, an božské síly k zápasu ti skýtá. 75 Nepřítel jedem napustil své slovo – on šíp ti vytáhne a balsám vlívá! Už na tě sahá rámě tyranovo – on hrudí svou tě zastává a skrývá!... * Miláčku, vrať se! Nechoď v kraje cizí!... Jen slabé „s bohem“ vánky ke mně vanou, On zvolna v plání zašeralé mizí – ó nezapomeň, bratře! Na shledanou! 76