HILARIUS.

Karel Dostál-Lutinov

HILARIUS.
Už není na tobě plodů usmívavých. Víš, když jsme se poznali? Tenkrát v očích ti hořely hrozny, na rtech ti kynuly višně, na skráních rděly se broskve a ňadra tvá – jabka granátová... Ty jsi mým stromem uprostřed ráje. – Tvé ovoce spadlo. Spadl i had? 32