CARPE DIEM.

Karel Dostál-Lutinov

CARPE DIEM.
Co posud žil jsem, to nebylo žití: Čas dětství – škol – už vichry po něm vanou – Mně zdá se pořád: Stojím přede branou, jež v život má se teprv otevříti. „Otevř se bráno! Já chci život zříti! Chci vidět ráj ten, žíti jeho manou! Chci skočit v řeku práce rozpoutanou, chci zápasit a věnce vydobyti!“ Kdy svitne den, kdy otevře se brána? Mé srdce tluče na ni – k ráně rána – a zatím dnové prchají jak chrti. – – Já tuším cos, a ruka má už chví se: Kdys budu tlouc’ a brána rozkočí se a místo života, říš uzřím smrti. – 1894. 33