VĚZENÍ

Jan Opolský

Jak strašná věc, tmy čiré van a dutí, pout očí bezcílná po uzavřených zdech, pád ticha s výsostí jak mrtvé lavin hnutí, růst marné myšlenky tak skrytý jako mech. Stav těžké mrákoty když dominuje v duši nad všemi živými sny, zdáním, pocity, když v prázdném bezmezí tvar určitý se ruší, rys hmotných rozměrů je temnem ubitý. Když v nicotě se absolutní ztrácí tvá úsilná a truchlá představa, tep srdce vadne v Sisifosské práci, takt mizícího žití udává. Třpyt kapek vodních kluzce k zemi kane a vlhčí kvádry neprodyšných zdiv, za mrtvou chvílí jiná chvíle vstane a povadne, než rozvila se, dřív. Vlá sivá pavuč jako velum smrti s čel práchnivých a zašlých spuštěné, tlak sféry pusté chabá prsa drtí jak podstatou a vahou kamene. Jen jedna z hvězdic kosmu se sem chýlí tak mysticky a mrazně ubledlá; pro pohled její ze sta tisíc mílí by touha vězně zemřít dovedla.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

341. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČER POD HORAMI (Božena Benešová)
  2. MLHY.*) (Svatopluk Čech)
  3. Když prázdný hovor ledabylo zvučí, ( H. Uden)
  4. VŮDCE (Jan Opolský)
  5. 244. Touha. (Jan Petr Jordan)
  6. None (Josef Holý)
  7. ZA TICHÝCH BLESKŮ. (Eliška Krásnohorská)
  8. JED SAMOTY (Jan Opolský)
  9. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne, (František Leubner)
  10. V TROSKÁCH ŘÍMSKÉHO PALATIA. (Josef Svatopluk Machar)