Když prázdný hovor ledabylo zvučí,

H. Uden

Když prázdný hovor ledabylo zvučí, a slovo za slovem tak líně padá, že, co chce říci, samo teprv hádá. za smysl jakýs takýs dvornost ručí, ač duch, jakkoliv planý žvast ho mučí, svou cestou kráčí, přemýšlí a bádá, a srdce, jak jen může, sen svůj spřádá, jenž kdesi na dně svěžím kvítkem pučí... Tlach zbytečný a spoustu jiné rmuti, jež nemá ani vůně, ani chuti, styk společenský pevnou rukou vnutí, však v lehkém úsměvu, jenž tak se cení, krom povzdechu přerušeného snění a přemýšlení jiné pravdy není.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

768. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VĚZENÍ (Jan Opolský)
  2. Pokušení. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Torso. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Rozum a cit. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. VÍ DUŠE. (František Rybář)
  7. SKEPTICKÝ RYTMUS. (František Rybář)
  8. 244. Touha. (Jan Petr Jordan)
  9. První člověk. (Jaroslav Vrchlický)
  10. TICHO. (Jaroslav Vrchlický)