VÍ DUŠE.

František Rybář

Ví duše sama o svém znásilnění, kdy v prostor marně křídla rozpíná, a cítí, čím ji chlácholí, že pravdou není, a jenom sní a občas proklíná. Vždy znovu mluví v prostor otevřený a touhou chvěje se a silnou extasí, z vesmíru hlubin čeká slavné změny, kde síla mysterií světy provází. A že je nemožno se volně pozdvihnouti a hlasně vykřiknout, ji zvolna zabíjí, a ani nevěří, že smrt dá rozepnouti jí vesmírem se věčnou orgií.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

324. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svět. (Jaroslav Vrchlický)
  2. KRÁSNÁ HMOTA. (František Taufer)
  3. 56. Není ducha, vládne pouhá hmota, (František Sušil)
  4. Když prázdný hovor ledabylo zvučí, ( H. Uden)
  5. TAK HLUBOKO. (Jaroslav Vrchlický)
  6. POHŘEBNÍ SBOR (Jan Opolský)
  7. VĚZENÍ (Jan Opolský)
  8. My zříme příboj kvapných vln, (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  10. XVIII. Když juž hrdý rozum víře (Jaroslav Vrchlický)