VÍ DUŠE.

František Rybář

VÍ DUŠE.
Ví duše sama o svém znásilnění, kdy v prostor marně křídla rozpíná, a cítí, čím ji chlácholí, že pravdou není, a jenom sní a občas proklíná. Vždy znovu mluví v prostor otevřený a touhou chvěje se a silnou extasí, z vesmíru hlubin čeká slavné změny, kde síla mysterií světy provází. A že je nemožno se volně pozdvihnouti a hlasně vykřiknout, ji zvolna zabíjí, a ani nevěří, že smrt dá rozepnouti jí vesmírem se věčnou orgií. 33
Básně v knize Ze zahrad uzamknutých:
  1. FEÉRIE.
  2. DAR MILOSTI.
  3. PERSPEKTIVA.
  4. NOKTURNO.
  5. KDYŽ MILENCI...
  6. POD OBRAZEM.
  7. VYZNÁNÍ.
  8. STESK.
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ.
  10. ÚTOČIŠTĚ.
  11. SURSUM.
  12. RANNÍ MODLITBA.
  13. KIRKÉ.
  14. CHVÁLA SAMOTY.
  15. BOLEST VESMÍRU.
  16. U MOŘE.
  17. OPOUŠTĚNÍ.
  18. OHNĚ BDÍ.
  19. SMUTKY NESMRTELNÝCH.
  20. Z MEDITACÍ.
  21. VÍ DUŠE.
  22. DIALOG.
  23. NE, NEZAPOMENU.
  24. * * * Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů
  25. UKLIDNĚNÍ.
  26. NÁLADA.
  27. ÚTĚCHOU.
  28. POZDRAV.
  29. ÚTULEK SNŮ.
  30. KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.
  31. BLOUDÍCÍMU.
  32. MŮJ VEČER.
  33. MOMENT DRAMATU.
  34. SKEPTICKÝ RYTMUS.
  35. POZNÁNÍ.
  36. V PRÁZDNÉ PROSTORY.
  37. VÝSMĚCHY OZVĚN.
  38. SKLESLÝ GENIJ.