SKEPTICKÝ RYTMUS.

František Rybář

SKEPTICKÝ RYTMUS.
Že není volnosti, jak sny nám slibovaly, a velkých duší zář že bludičky jsou matné, a nesmrtelnost lež, a štěstí dny nám lhaly, jež věčně prchají jak vlasatice chvatné, že znesvěceno dílo, po němž sáhne ruka sobeckých tvorů právem raženého zlata, ó duše, duše má, jen nekonečná muka ti ve vědomí dává existence jatá. Snad jinak myšleno vše bylo prapůvodem, by jiné cesty duše v jiné vedly cíle, by božství krásnému byl člověk doprovodem v úsměvu hvězd a květů, věčně mladé síle, snad ráj byl údělem. – A jaká tíha hříchu nám mohla urvat vše, kdy neznáme své viny, synové hroudy, zákonů, již v chrámu tichu chcem božství usmířit za nespáchané činy?..činy?... 55