VÝSMĚCHY OZVĚN.

František Rybář

VÝSMĚCHY OZVĚN.
Ubohý hochu, po polích se touláš pod večerem a steskem rosných západů svůj denní tišíš žal. Furií záště, klam s pout těsných desaterem nad hlavou tvou se guillotinou stal. V koncepci světlé, zářivé a myrtou vonící tvůj osud šeptal kolébavá tobě slova. Titanem budeš, geniem tvůj mozek tvořící, za krásou, prací vůle héroova. – Jdi ještě dále. Vzduch je vůní fial prosycen po stezce stajené. Plot, můstek bílý. Pasivní dívka, plavý vlas, zrak touhou zanícen – cos v tobě zdvihá se a novou mízou sílí. – Přeludy všechno. Do truhel jsi složil zamknutých tajemstvím mládí, symbolem své horké touhy. Kolumbem nebudeš na březích snů svých vzepnutých, u smrti bran jak žebrák staneš pouhý,pouhý. 59 Zas kukačka se vysmívá z dalekých modrých lesů.lesů do zmatených tvých cest. Což bez síly je duch? Viz požár v obzoru, jenž rudé záře metá děsu, řev revolučních písní vichr nese v sluch. – Tak dny tvé pohasnou. Jak pirát nerozhodný bez slavné kořisti kdes klesneš v moře bezdechý. – Po polích pobíháš, kraj v západ klesá rodný a z dálky les tě štve svých ozvěn výsměchy. 60
Básně v knize Ze zahrad uzamknutých:
  1. FEÉRIE.
  2. DAR MILOSTI.
  3. PERSPEKTIVA.
  4. NOKTURNO.
  5. KDYŽ MILENCI...
  6. POD OBRAZEM.
  7. VYZNÁNÍ.
  8. STESK.
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ.
  10. ÚTOČIŠTĚ.
  11. SURSUM.
  12. RANNÍ MODLITBA.
  13. KIRKÉ.
  14. CHVÁLA SAMOTY.
  15. BOLEST VESMÍRU.
  16. U MOŘE.
  17. OPOUŠTĚNÍ.
  18. OHNĚ BDÍ.
  19. SMUTKY NESMRTELNÝCH.
  20. Z MEDITACÍ.
  21. VÍ DUŠE.
  22. DIALOG.
  23. NE, NEZAPOMENU.
  24. * * * Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů
  25. UKLIDNĚNÍ.
  26. NÁLADA.
  27. ÚTĚCHOU.
  28. POZDRAV.
  29. ÚTULEK SNŮ.
  30. KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.
  31. BLOUDÍCÍMU.
  32. MŮJ VEČER.
  33. MOMENT DRAMATU.
  34. SKEPTICKÝ RYTMUS.
  35. POZNÁNÍ.
  36. V PRÁZDNÉ PROSTORY.
  37. VÝSMĚCHY OZVĚN.
  38. SKLESLÝ GENIJ.