SKLESLÝ GENIJ.

František Rybář

SKLESLÝ GENIJ.
Do větrů divokých vrhám své hněvy jak výboje napjatých pólů. Čas jako mramor. Odvětit neví a slíbit mi moji aueroluaureolu. Svých svalů sílu jsem obětoval a úsilím přepjal své nervy. Jen málo již zbylo, pro nejhorší chvíli jsem schoval své energie prudké a odvážné vervy. Jen tolik zbylo, bych svědomím mohl třásti, s idejí neplodnou v hrob tělo schýlím. Zhrdání ducha, hněv svůj zanechám vlasti, jež hrob můj zatěžká krásným mramorem bílým. 61 OBSAH.
Feérie3 Dar milosti4 Perspektiva6 Nokturno7 Když milenci9 Pod obrazem10 Vyznání12 Stesk14 Ozvuk letních večerů15 Útočiště17 Sursum19 Ranní modlitba20 Kirké21 Chvála samoty23 Bolest vesmíru25 U moře26 Opouštění27 Ohně bdí29 Smutky nesmrtelných30 Z meditací32 Ví duše33 Dialog34 Ne, nezapomenu37 * * *38 Uklidnění39 Nálada41 Útěchou42 Pozdrav44
[62] Útulek snů46 Koupající se dívce48 Bloudícímu49 Můj večer51 Moment dramatu53 Skeptický rytmus55 Poznání56 V prázdné prostory58 Výsměchy ozvěn59 Skleslý genij61
E: av; 2006 [63]