Z MEDITACÍ.

František Rybář

Z MEDITACÍ.
Sny plní srdce sesláblé ztrácením stálým energie, účiny choré jsou a mdlé, a podivno, že co v nich žije. Co cítím, oblak pochmurný, jenž bleskům světla prostup brání, a nekonečné mizí dny bez vzruchu, písně, milování. Básníků slova těší mne, v svém štěstí byli neomylni. Zda slabých kdo si povšimne? A život cítí jenom silní. Když plameny jim vzhoří zrak a jejich síla vzplane v gestu, tu jejich slunce do oblak ohnivou vyryje si cestu. 32