VYZNÁNÍ.

František Rybář

VYZNÁNÍ.
Zda k prospěchu by byla ti má slova pokání a směnou dobré výhody můj lítostivý hlas? Slyš, zvony rozhoupány již – k slavnostní mši nám vyzvání, snad nedáš davům na pospas, čím dosud trpěla’s? O třetí ještě hodině – plál měsíc na nebi – v tvém okně teskné světélko, ty v slzách na zemi. Sám osud sved’ nás. Nevíme, proč bylo všeho potřebí, i mluvě svého svědomí nevěřím chvílemi. Tvou ruku ke rtům přitisknu. Však více nemohu. Sám stojím, dílo stvoření, jež nikdo nespoutá. Tvé sensitivní pohádky o rodičích a o bohu, idylu srdce prostého, v ráz vrhám do kouta. A zanech vše, co lidským je, svým lidem zvědavým, až kaditelnic vonný dým tě bledou ovane, tvou duši potká duše má neznamenánu pohlavím v nadsvětném kraji původů a lásky neznané. 12 Pak písmo skryté určení se čitelným nám objeví, i půjdeš klidna důvěrou a vzdána osudu. Tvé slzy zas se zalesknou pod blaženými úsměvy, a poznáš, slovy lítosti proč kát se nebudu. 13
Básně v knize Ze zahrad uzamknutých:
  1. FEÉRIE.
  2. DAR MILOSTI.
  3. PERSPEKTIVA.
  4. NOKTURNO.
  5. KDYŽ MILENCI...
  6. POD OBRAZEM.
  7. VYZNÁNÍ.
  8. STESK.
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ.
  10. ÚTOČIŠTĚ.
  11. SURSUM.
  12. RANNÍ MODLITBA.
  13. KIRKÉ.
  14. CHVÁLA SAMOTY.
  15. BOLEST VESMÍRU.
  16. U MOŘE.
  17. OPOUŠTĚNÍ.
  18. OHNĚ BDÍ.
  19. SMUTKY NESMRTELNÝCH.
  20. Z MEDITACÍ.
  21. VÍ DUŠE.
  22. DIALOG.
  23. NE, NEZAPOMENU.
  24. * * * Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů
  25. UKLIDNĚNÍ.
  26. NÁLADA.
  27. ÚTĚCHOU.
  28. POZDRAV.
  29. ÚTULEK SNŮ.
  30. KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.
  31. BLOUDÍCÍMU.
  32. MŮJ VEČER.
  33. MOMENT DRAMATU.
  34. SKEPTICKÝ RYTMUS.
  35. POZNÁNÍ.
  36. V PRÁZDNÉ PROSTORY.
  37. VÝSMĚCHY OZVĚN.
  38. SKLESLÝ GENIJ.