ÚTĚCHOU.

František Rybář

ÚTĚCHOU.
Plod nedůvěry uzrál v roklinách smutné duše tvétvé, když o rozkoši snila jsi a svěžesti pleti mladistvé, o plodu, jenž ssál tvou krev, by zvěstoval dalším věkům prokletí i slávu ženy vděkům. Rozlitý měsíc ve vlahou noc tě přivábil v zahradu – co život, osud, bůh ti za vše může dát v náhradu? Za oběť rozkvětí Svého v svod plachý rozkošnictví, jíž daň platíš veškerému lidství? Slz v zracích tvých já nesnesunesnesu, bych nestrhl tě vášnivě, toť soustrast nejvyšší nad utrpením v údivě, jímž bytost tvá jak celá příroda by rozplynula, hádankou mythu ustrnulá. Zas život číhá, by zradil nás ve chvílích šílených, tvé smysly by omámil v polibcích horkých, plamenných, tvé slabé svalstvo se nebrání, v bezmocném vření se vzdáváš touhám oplodnění. 42 Střes nedůvěru. Nad světla hvězd se vztyč v zvonivé naději. Dny zapadají, v zamávání smírném paprsky své vychvějí, noc tichem pohřbí vše, noc tichem odpovídá a žal tvé duše vyzpovídá. 43
Básně v knize Ze zahrad uzamknutých:
  1. FEÉRIE.
  2. DAR MILOSTI.
  3. PERSPEKTIVA.
  4. NOKTURNO.
  5. KDYŽ MILENCI...
  6. POD OBRAZEM.
  7. VYZNÁNÍ.
  8. STESK.
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ.
  10. ÚTOČIŠTĚ.
  11. SURSUM.
  12. RANNÍ MODLITBA.
  13. KIRKÉ.
  14. CHVÁLA SAMOTY.
  15. BOLEST VESMÍRU.
  16. U MOŘE.
  17. OPOUŠTĚNÍ.
  18. OHNĚ BDÍ.
  19. SMUTKY NESMRTELNÝCH.
  20. Z MEDITACÍ.
  21. VÍ DUŠE.
  22. DIALOG.
  23. NE, NEZAPOMENU.
  24. * * * Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů
  25. UKLIDNĚNÍ.
  26. NÁLADA.
  27. ÚTĚCHOU.
  28. POZDRAV.
  29. ÚTULEK SNŮ.
  30. KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.
  31. BLOUDÍCÍMU.
  32. MŮJ VEČER.
  33. MOMENT DRAMATU.
  34. SKEPTICKÝ RYTMUS.
  35. POZNÁNÍ.
  36. V PRÁZDNÉ PROSTORY.
  37. VÝSMĚCHY OZVĚN.
  38. SKLESLÝ GENIJ.