PERSPEKTIVA.

František Rybář

PERSPEKTIVA.
Nečistotu světa jsem umyl s rukou svých. Vím, mnoho zůstalo, co oheň jenom spálí. Snad vůle dostačí. Stvoření duše chválí mikrobů, rajek, sebe, dívek čarovných. Po půlnoci jsou hvězdy nejtajemnější. Hvizd jakoby harmonii pěl vlasatic proletujících. Veliké ticho mne léčí, do pochyb rozrušujících jak léčivý bych vkládal a ochlazující list. PlesejtePlesejte, zástupy, je hodina radosti. Hlubokým pohlíží satan okem ve světa vření. Osud rozvírá dlaně, a zásluhy lidské mění dle místa zrození, dle peněz, milostí. Každý svůj pohár plní, kde dojde pramene. Chci okusit nejvíc lásky, v níž duch se zapomíná. Je jako lavina měkká, je únava sladkého vína, a duhou nejčarovnější dny moje překlene. 6
Básně v knize Ze zahrad uzamknutých:
  1. FEÉRIE.
  2. DAR MILOSTI.
  3. PERSPEKTIVA.
  4. NOKTURNO.
  5. KDYŽ MILENCI...
  6. POD OBRAZEM.
  7. VYZNÁNÍ.
  8. STESK.
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ.
  10. ÚTOČIŠTĚ.
  11. SURSUM.
  12. RANNÍ MODLITBA.
  13. KIRKÉ.
  14. CHVÁLA SAMOTY.
  15. BOLEST VESMÍRU.
  16. U MOŘE.
  17. OPOUŠTĚNÍ.
  18. OHNĚ BDÍ.
  19. SMUTKY NESMRTELNÝCH.
  20. Z MEDITACÍ.
  21. VÍ DUŠE.
  22. DIALOG.
  23. NE, NEZAPOMENU.
  24. * * * Nevyhráněných dosud roztoků drahokamů
  25. UKLIDNĚNÍ.
  26. NÁLADA.
  27. ÚTĚCHOU.
  28. POZDRAV.
  29. ÚTULEK SNŮ.
  30. KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.
  31. BLOUDÍCÍMU.
  32. MŮJ VEČER.
  33. MOMENT DRAMATU.
  34. SKEPTICKÝ RYTMUS.
  35. POZNÁNÍ.
  36. V PRÁZDNÉ PROSTORY.
  37. VÝSMĚCHY OZVĚN.
  38. SKLESLÝ GENIJ.