PERSPEKTIVA.

František Rybář

Nečistotu světa jsem umyl s rukou svých. Vím, mnoho zůstalo, co oheň jenom spálí. Snad vůle dostačí. Stvoření duše chválí mikrobů, rajek, sebe, dívek čarovných. Po půlnoci jsou hvězdy nejtajemnější. Hvizd jakoby harmonii pěl vlasatic proletujících. Veliké ticho mne léčí, do pochyb rozrušujících jak léčivý bych vkládal a ochlazující list. Plesejte, zástupy, je hodina radosti. Hlubokým pohlíží satan okem ve světa vření. Osud rozvírá dlaně, a zásluhy lidské mění dle místa zrození, dle peněz, milostí. Každý svůj pohár plní, kde dojde pramene. Chci okusit nejvíc lásky, v níž duch se zapomíná. Je jako lavina měkká, je únava sladkého vína, a duhou nejčarovnější dny moje překlene.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

946. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SVATÝCH OBCOVÁNÍ.*) (Xaver Dvořák)
  2. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  3. Matutina. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZEMĚ MILOSTNÁ. (František Taufer)
  5. ZBLOUDILÝM NA CESTU. (Vladimír Houdek)
  6. Povzdech k měsíci. (Augustin Eugen Mužík)
  7. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  8. Modlitba. (František Sís)
  9. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  10. RYTÍŘ CHIMÉRY. (Alfons Breska)