PERSPEKTIVA.
Nečistotu světa jsem umyl s rukou svých.
Vím, mnoho zůstalo, co oheň jenom spálí.
Snad vůle dostačí. Stvoření duše chválí
mikrobů, rajek, sebe, dívek čarovných.
Po půlnoci jsou hvězdy nejtajemnější. Hvizd
jakoby harmonii pěl vlasatic proletujících.
Veliké ticho mne léčí, do pochyb rozrušujících
jak léčivý bych vkládal a ochlazující list.
PlesejtePlesejte, zástupy, je hodina radosti.
Hlubokým pohlíží satan okem ve světa vření.
Osud rozvírá dlaně, a zásluhy lidské mění
dle místa zrození, dle peněz, milostí.
Každý svůj pohár plní, kde dojde pramene.
Chci okusit nejvíc lásky, v níž duch se zapomíná.
Je jako lavina měkká, je únava sladkého vína,
a duhou nejčarovnější dny moje překlene.
6