POZDRAV.

František Rybář

POZDRAV.
V sál blýskavý tě vedu rozkoší a jásám – dar Eumenid jsi dnů mých na rozcestí – narcissy žlutých kalíšků ti v pozdrav střásám, břečťanů házím smavé ratolesti. Jsi oslnivá. Prsy smysly roztaveny, tvůj vzdušný šat jak nebes oblak řasný – svou náruč střeš a v oku zážeh roztoužený jak ráje brouk, jenž smaragdově krásný. Jsi neposkvrněna, jsi čistá jako pramen, máš nádech růže v úděsu z mých zraků. Chvím slabostí se. Netknu tvých se oblých ramenramen, a rudý květ přec nesu ve svém znaku. Pojď, lustry hoří, symfonii slyšíš snivou, své odhoď rozpaky před prahem absolutna, zde potři sněžnou skráň oddání vodou živou a okus, božství dotknutí jak chutná. 44 Pojď. Dům teď uzavru a obklopit dám moři, dech nezdravý sem země nepronikne. Žár cítíš z blízka můj – tak prales v nitru hoří – v tvých nádher rozpjetí jak výkřik znikne. 45