SMUTKY NESMRTELNÝCH.

František Rybář

SMUTKY NESMRTELNÝCH.
Do dálek zašedlých, jež v neprůhlednu mizí, by temně splynuly s mlčícím étherem, těch zřely zornice, již ku světu šli cizí, jak v město neznámé by přišli večerem. A nikdo nechápal, co v nekonečnu četli, ni tíže myšlenek, jež duše plnilyplnily, než v slova tajemná o odváženáa odvážená zkvetly, a nikdo nechápal jich výraz stesknilý. SemSen dřímal hluboký a němě nedosněný v těch dálkách rozlehlých kdes temnem západu, a lidstva osudy tam stály rozestřeny jak sklepy kláštera, v nichž plno pokladů. Je oni viděli: i kletby starých hříchů, i marná zoufalství, i smrti zděděné, i křeče vyžilých, již umírají v smíchu, i kruté konce těch, již byli z kamene. 30 A duše schmuřili svým smutkem nesmrtelní, stesk nesli v hlubinách a smutky posvátné, a současníky prošli nepochopitelní a nikým neznaní v své hloubce závratné. I v dálky zašedlé zas odešli ti cizí, již v město neznámé si vyšli večerem, a zachmuřené duše, veliké a ryzí, kdes temně splynuly s mlčícím étherem. 31