SKLESLÝ GENIJ.
Do větrů divokých vrhám své hněvy
jak výboje napjatých pólů.
Čas jako mramor. Odvětit neví
a slíbit mi moji aueroluaureolu.
Svých svalů sílu jsem obětoval
a úsilím přepjal své nervy.
Jen málo již zbylo, pro nejhorší chvíli jsem schoval
své energie prudké a odvážné vervy.
Jen tolik zbylo, bych svědomím mohl třásti,
s idejí neplodnou v hrob tělo schýlím.
Zhrdání ducha, hněv svůj zanechám vlasti,
jež hrob můj zatěžká krásným mramorem bílým.
61
OBSAH.
Feérie3
Dar milosti4
Perspektiva6
Nokturno7
Když milenci9
Pod obrazem10
Vyznání12
Stesk14
Ozvuk letních večerů15
Útočiště17
Sursum19
Ranní modlitba20
Kirké21
Chvála samoty23
Bolest vesmíru25
U moře26
Opouštění27
Ohně bdí29
Smutky nesmrtelných30
Z meditací32
Ví duše33
Dialog34
Ne, nezapomenu37
* * *38
Uklidnění39
Nálada41
Útěchou42
Pozdrav44
[62]
Útulek snů46
Koupající se dívce48
Bloudícímu49
Můj večer51
Moment dramatu53
Skeptický rytmus55
Poznání56
V prázdné prostory58
Výsměchy ozvěn59
Skleslý genij61
E: av; 2006
[63]