VYŠLA LUNA

Jan Opolský

Vyšla luna něma, sina, před tím, který neusíná, jevíc klín svůj chorý, nad božím se chvějíc stanem, polévajíc amalgamem nebetyčné hory. Vyšla nad zem černou, háje, její stopa mrazivá je, modrým sněhem stlaná, okrášlená hluchým kvítím, zapuzená zdravým žitím, smrtí nezískaná. Zřela tvář svou bledou, tesknou, vodstvy, jež se matně lesknou, do zrcadel jatou, jako v mimosvětské záři v přítmí lodi na oltáři extatickou svatou.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

424. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIZTE, ZDA-LI BOLEST VAŠE JAKO BOLEST MÁ! (Xaver Dvořák)
  2. IV. Zrak Evin dosud slzí pro ráj ztracený (František Leubner)
  3. Křížová cesta. (Vilém Ambrož)
  4. NAD HROBEM KRISTA. (Vladimír Houdek)
  5. Matka sedmibolestná. (Jan Neruda)
  6. ZIMNÍ VEČER. (Vladimír Houdek)
  7. Žebračka. (Adolf Heyduk)
  8. Před branou ráje. (Josef Václav Sládek)
  9. III. „Jenž korunován býti ráčil! (Xaver Dvořák)
  10. JESUS BARABBAS. (Sigismund Bouška)