U nás je, chval bůh, všeho dost a žádná nouze není
o možnost, býti veselým a míti vyražení.
Kdo piješ rád, nu směle pij, co nevypil bys k stáru,
vždyť beztak síla národní se prýští z pivovaru.
Jen pivu za svou povahu jsme zavázáni k díkům,
jeť ono v těžkých hodinách jak sladké narkotikum,
a lidé žitím zrazení pod bílou jeho pěnou
mír najdou – byť jen zdánlivý – a klnout zapomenou.
A mravní z něho prospěchy? Ty nelze hradit vodou,
neb vezdy genij národa se vznáší nad hospodou,
kde různí lidé věhlasní svou trudnou žízeň hasí
pro blaho, rozkvět, velikost a pro budoucnost rasy.
U nás je, chval bůh, všeho dost, až začasté se věru
nás rozpačitost zmocňuje a těžkost u výběru.
Hle, ženy! Kdo by netoužil, jsa mužem, míti ženy,
v nichž smysl toho života jest jaksi obsažený!
Mít ženy vždycky žádoucí ve věrnosti i zradě,
jest naplněním života po pivě v druhé řadě.
A cokoliv už bylo knih kdy napsáno a čteno,
na všech co signum původu je sladké ženy jméno
a proto ty, kdo piješ rád a poměry znáš zdejší,
si můžeš dopřát požitek o ženu složitější.
Neb ke všem možným potřebám jsme přihlíželi zpředu,
na potaz vzavše kulturu i dějiny a vědu.
Pln pivních par, pln tužeb, muk, jež vzpínají se k ženě,
tu najdeš lásky surogát tak skrytě, utajeně,
beze všech mravních závazků, jež z této věci činí
kus sociální úlevy a pravé dobrodiní:
za základ taxa jednotná a poskytne se ženství.
Nuž vzhůru, pivem napiti, přes lidské důstojenství!
U nás je, chval bůh, všeho dost, však třeba za to míti,
že pití, láska placená as málo ducha sytí.
Duch rovněž chce být nasycen, jak naše tělo žádá,
a to je v našich poměrech dost nepřístojná vada;
tu velká mravní pochybnost nám v slovech stoupá na rty.
Budem v té věci bezmocni? Ne, ještě máme karty!
Hra v karty, kterou sílí duch, je mocná vzpruha žití,
a člověk velkost morální v tom krátkém boji cítí,
jak v zápolení s osudem své trumfy na stůl metá,
proti nimž sláb je celý svět a věci toho světa.
A v chvíli té se v základech sám vesmír může kácet,
však člověk zmohl osud svůj a táhnul... jednadvacet...
U nás je, chval bůh, všeho dost, jak podotýkám znova,
a proto lze číst s úsměvem ta hořká moje slova,
neb kdož ví, jakým způsobem já v soukromí svém žiji,
a slova jsou jen tištěná a skutků nezabíjí.