KARNEVAL.
Já po dvousté jsem na plesu
a vždycky héros málem,
mou vyznačuje noblesu
styk vřelý s kardinálem.
Zde spůsobně se otočím
před mimoprošlou paní,
před grandy s mrtvým obočím,
již gravitují na ni.
A zcela jako kardinál
se volně šinu sálem..sálem...
(Té vlečky krve bych se bál,
kdybych byl kardinálem!)
Tu Moslim barvy spanilé
jde jako ve snu kolem,
že, běda! oheň nargilé
je pouze staniolem.
A za ním – jak je osud zmát’! –
se Mormon suchý vleče;
můj blahoplodný celibát
z nich tuhé jaly křeče...
Klouby se všecky uklání,
vteřina mine plachá...
Monsieurs, jste všichni zadáni?
Kadrilla Offenbacha!
57
Líto mi, líto dojista!
v tónu dím rozespalém;
odpusť mi, růže stolistá,
mám styky s kardinálem.
Kdo je tvůj hloupý kardi – – – ech –
břicháček zmrzlých nohou!...
Stolistá růže, nech mne, nech,
nemohu, jiní mohou!
Usednu jako do koutka
milenci mnohaletí.
Jaká je čistá pochoutka
defillé převiděti!
Eskymák v kůži tulení
s narválím, pravým bodcem,
Nikelman módní, zelený
s jediným citoslovcem.
S dřevěným hroznem Pomóna,
tělnatá, chabá na dech...
(kolik as díla vykoná
na lidských vinohradech?)
Krakonoš ryzí, kornatý
surově hýbá rtoma,
Sněženka (s dvěma poupaty;
poupata spějí doma).
Žongléři, selky – pávice
v kadrille ztrácí peří,
líto mi, líto velice
myšlénky na večeři!
Člověka mnoho už nevíže,
hudba je rozmetalá,
zvěřinu cpe a lanýže
maškara kardinála...
58