STARÝ POKOJ

Jan Opolský

STARÝ POKOJ
Duch zvířil hebký prach as po pokoji chodě a rozptýlil ho jemně po komodě, spinetu, stole, jím příkrost tvarů do závojů šatí, svět snů nás cvičí smysly objímati, ne pravdy holé. Krok jeho vratký svadlý tepich dusí – má akord barev vyssátý a kusý, pro dnešní oči – kol čtyrech stěn jen věčně může vésti a útleji ta chůze přešelestí než červotoči. Jde, jak by vál. A snícím čelem rovně svou němou cestu váží ke knihovně ten fantóm plachý, kde minulost, ač tlí, přec voní jarem, čte tady v sledu nad století starém své almanachy. [17]

Kniha Kameje (1935)
Autor Jan Opolský