STARÝ POKOJ

Jan Opolský

Duch zvířil hebký prach as po pokoji chodě a rozptýlil ho jemně po komodě, spinetu, stole, jím příkrost tvarů do závojů šatí, svět snů nás cvičí smysly objímati, ne pravdy holé. Krok jeho vratký svadlý tepich dusí – má akord barev vyssátý a kusý, pro dnešní oči – kol čtyrech stěn jen věčně může vésti a útleji ta chůze přešelestí než červotoči. Jde, jak by vál. A snícím čelem rovně svou němou cestu váží ke knihovně ten fantóm plachý, kde minulost, ač tlí, přec voní jarem, čte tady v sledu nad století starém své almanachy.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

82. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Život duše. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZA JEDNU NOC. (Růžena Jesenská)
  4. NEVĚSTA. (Ferdinand Tomek)
  5. *** (Karel Toman)
  6. ROZCHOD (Otakar Theer)
  7. ZAPOMENUTÝ CHRÁM. (Emanuel Čenkov)
  8. Tvá ruka... (Augustin Eugen Mužík)
  9. SMUTNÝ VEČER. (Karel Toman)
  10. SVATÁ NOC. (Otakar Auředníček)