LUČINA

Karel Dostál-Lutinov

U říčky v houští lovím raky a za mnou v slunci lučina. Co pestrých květů mámí zraky – co tráva, to je květina. Ten koberec sem spadl z ráje, v něm vyšití jsou motýli, toť prales květný, travin háje – kdo zbloudí v nich, ten zešílí. A vůně! Vůně nektarová! Tak z hlubin hruď si oddechá, okřívá k žití jako nová – vše balzám! Rozkoš! Utěcha! Jen něčím snění zakaleno, jen jeden žal jde duší mou: Že vše ta krása uschne v seno a že ji krávy sežerou...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

455. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 163. Jako jarní vánek, zahrává-li (Eduard Just)
  2. 20. Známou již pěšinkou (Vojtěch Pakosta)
  3. Vzpomínka. (František Ladislav Čelakovský)
  4. 15. Ku potůčku. (Jan Slavomír Tomíček)
  5. Jarní píseň. (Simeon Karel Macháček)
  6. 46. Co jest slunce jitru spanilému, (Jan Kollár)
  7. 2. Jarní slasť. (Josef Wenzig)
  8. Varoň. (Antal Stašek)
  9. Píseň letní. (Karel Alois Vinařický)
  10. 5. Počátek jara. (Jan Slavomír Tomíček)