KVĚTINY OČÍ

Karel Dostál-Lutinov

Dvě modré květiny – pár dětských zraků – se na mne dívaly. Jak modré nebe bez oblaků se ke mně vzpínaly. A já jsem svoje oči potrhané od květin odvrátil – neb v mojich očích vášeň plane, tam v těch mír nebes byl. V mých očích pochyba a noc je tmavá, však ty se jitrem dní, tak tázavá ta dětská hlava zrcadlo zpovědní. Ó naději, ó lásko důvěřivá, ó pravdo, ověnčená snem! V těch studánkách se ráj usmívá, v němž já jsem vyhnancem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

912. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MODRÁ OBLOHA. (Antonín Klášterský)
  2. ČEKANKY. (František Taufer)
  3. HOVOR S LAMPOU (Antonín Klášterský)
  4. ZA LUĎKEM MAROLDEM. (Jan Červenka)
  5. TY LETNÍ VEČERY... (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. LES SŠEŘENÝ – (Arnošt Ráž)
  7. 4. Den vzešel slunný; v modru oblohy (Josef Kuchař)
  8. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  10. SLZA. (Adolf Brabec)