KVĚTINY OČÍ

Karel Dostál-Lutinov

KVĚTINY OČÍ
Dvě modré květiny – pár dětských zraků – se na mne dívaly. Jak modré nebe bez oblaků se ke mně vzpínaly. A já jsem svoje oči potrhané od květin odvrátil – neb v mojich očích vášeň plane, tam v těch mír nebes byl. V mých očích pochyba a noc je tmavá, však ty se jitrem dní, tak tázavá ta dětská hlava zrcadlo zpovědní. Ó naději, ó lásko důvěřivá, ó pravdo, ověnčená snem! V těch studánkách se ráj usmívá, v němž já jsem vyhnancem. 48