KOSODŘEVINA

Karel Dostál-Lutinov

KOSODŘEVINA
Na nejvyšších místech života roste, lomcovaná větry, srážena lijavci, pohřbívaná ledy a sněhy, stále ubíjená, stále se vzpínající – živoří, ale roste přece. Zbloudilý průkopník na ohrožené posici, hlídka života na ztracené vartě. Křečovitě drží se skalnaté půdy, zápasí o každou krůpěj životní mízy. Jak krásně je stromům tam v údolí v panských parcích: Slunce je líbá, deště je hladí, zahradníci je pěstí a šlechtí, mrví a zalévají. Ty mohou rozložit mohutně údy, rozkvétat zlatem, voněti medem, bohatě rodit! Má píseň roste na bouřných místech, rdousená starostmi, dušená hořem; jen úkradkem vyšlehá, zkřivená, sražená, nedohyčkaná, drsná – ale pravá. Kdo má oči k vidění i v ní uvidí záblesk síly a krásy. 34