CHRYSANTHÉMY

CHRYSANTHÉMY
Fialek vůní dýše svět, jdou petrklíče, třešní květ, je pampelišek plná pláň, svět každý keř a každá stráň, jen jeden chrástek nejde sem, nezkvétá, neplá – chrysanthém. Aj hleďme, k zářným letnicím pivoňky v plášti hořícím se vzňaly ze zeleně trav jak veských dívek zdravý dav – leč bez květu, tak chud a něm, stál nevšímán stvol chrysanthém. Tu v cudné kráse vznešené, šly lilje, v atlas oděné, šly do chrámu, šly k slavnosti, kol svatých stály v jasnosti. Kdo bez poupat dál patřil v zem, byl chomáč chvějných chrysanthém. A potom k tancům, na hody šly vábných růží průvody, v hedbáví žlutém, v sametu, motýly a med na retu – jak popelka dál se svým snem stál v koutku keřík chrysanthém. A potom davy slunečnic vypjaly k nebi zlatou líc a pyšně stály na slunku jak obři, zlatou korunku – leč v prostém šedém hávu svém se krčil dál keř chrysanthém. 25 Až jeseň zvlhla zasnilá a v rubáš květy zavila a plameny jich zhasila – tu teprve se zjasnila a nad hroby se brala v sněm nádhera zkvetlých chrysanthém. Do jíní třpytných babích let vznášely hořící svůj květ a vzpomínaly spanilé na květy dávno vyžilé. Svou sílu k žití v čase zlém si uchoval květ chrysanthém. 26