LILIE BOŽÍ

Karel Dostál-Lutinov

LILIE BOŽÍ
V té zemi, již zbožňuje celý svět, se zrodila květina bílá, sám Bůh se nemohl navidět tak skvělého čistého díla. I sklonil se k ní a políbil a vdechl v ní spásu světa – a od té rod lidský si oblíbil ji na věčná blažená léta. Té lilii básník holduje, když opěvat lidskou chce spásu, k té lilii malíř putuje, když nadzemskou vtělit chce krásu. A zvony vísek i katedrál Jí nejsladší plesy zvoní, a poutník za moře táhne v dál, by uslyšel písně o Ní. K Ní vzpínají dlaně své nemocní, kdo chromý byl, berly své složí, a z temnoty světa Jí jásot zní: Buď zdráva nám, Lilie Boží! 64 A já též poklekám před Tebou, dlaň pozvédám, lilie zkvetlá, by v uvadlou, zkalenou duši mou, vnik’ paprsek rajského světla. 65