TOUHY

Karel Dostál-Lutinov

TOUHY
Z potůčka, jenž se blyskotá, ční metlic různé květy, roj mušek nad nimi v slunci hrá, své tance slaví a vzlety. Rej nahoru, dolů a do sebe – tak život krátký si krátí, hned radostí vzlétly by do nebe – i slunce se musí jim smáti. A všecky mušky nadšeně chtí získat květiny lásku, a posloucháš-li upřeně i zpěvy zaslechneš hlásků. Leč květina stojí tak vznešená, tak vážná, pyšná a chladná, z těch mušek všeckých, co jich zná, ji nezvábila žádná. Jen stále, stále horuje o jednom tulipánu, jenž jednu lilji zbožňuje v zahradě velkých pánů. 47